Pavilon indických šelem a lvi
Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya)
je ohrožený poddruh levharta z ostrova Srí Lanka, kde přežívá asi 600 jedinců. Levharti mohou vytvářet i černou formu srsti. U některých poddruhů jsou černé formy běžnější (např. levhart jávský), u jiných vzácné, či neznámé. Levhart cejlonský pravděpodobně černou formu nevytváří.
Obývá pouze ostrov Cejlon, kde jako největší šelma stojí na vrcholu potravního řetězce. Odhaduje se, že v přírodě žije necelých 800 dospělých jedinců. Největší hrozbou pro tuto kočkovitou šelmu je úbytek přirozeného prostředí, jeho fragmentace a také pytláctví. Od 90. let minulého století byl v Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) veden v kategorii „Endangered“ (ohrožený). V roce 2019 se jeho stavy ve volné přírodě mírně zlepšily a levhart cejlonský byl přeřazen do kategorie „Vulnerable“ (zranitelný). Jeho další existence na Zemi je závislá na fungování národních parků na Srí Lance a zároveň na chovu v lidské péči, potažmo v zoologických zahradách.
Zoo Ostrava chová levharty cejlonské od roku 1977. Kromě Zoo Colombo na Srí Lance je to nejdelší nepřerušený chov těchto velkých koček na světě. Odchov mláďat se podařil naposledy v roce 2022. Po 14 létech od odchovu dvou samiček v roce 2008 se tehdy narodil sameček a samička. Nyní samice opět vzorně pečuje o mláďata, jejíchž pohlaví zatím není známo.
Binturong (Arctictis binturong)
je zástupcem méně známé skupiny cibetkovitých šelem. Obývá husté lesy jihovýchodní Asie a je aktivní hlavně v noci. Je to všežravec živící se ve velké míře ovocem, v zoo rád pojídá třeba banány. Binturong je spolu s mývalům příbuzným kynkažu jedinou šelmou s chápavým ocasem, kterým se jistí při pohybu ve větvích.
Kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus)
patří mezi nejmenší kočkovité šelmy. Obývá suché opadavé lesy na indickém subkontinentu. Poddruh chovaný v ostravské zoo se vyskytuje pouze na Srí Lance (ostrov Cejlon), kde byl zaznamenán výskyt i v tropickém deštném lese. Přestože dává přednost husté vegetaci a kamenitým oblastem, zatoulává se také do zemědělské a osídlené krajiny, kde ji lákají hojní hlodavci. Je to excelentní lezec po stromech, ale svou kořist loví zejména na zemi. Je aktivní především za soumraku a v noci. Po 66-70 dnech březosti rodí samice jedno až dvě mláďata, která ukrývá v dutinách stromů a pod skalními převisy.
Výběh z r. 2000 obývá během teplých měsíců lev indický. Lev indický je jediným přežívajícím lvem v Asii a zároveň jedním z nejvíce ohrožených poddruhů. Kdysi žil v celé západní Asii, Pákistánu a Íránu. V roce 1920 jich zbylo necelých 20. Dnes je populace lvů indických odhadována na 350 jedinců, kteří žijí ve volné přírodě pouze v rezervacích Gir Forest a Mitiala v západoindickém státě Gudžarát. Je na pokraji vyhubení zejména v důsledku pytláctví a úbytku přirozeného prostředí. Stává se obětí i rychle projíždějících aut a vlaků. Dříve docházelo v zoologických zahradách ke křížení indických lvů s africkými poddruhy. Od 90. let 20. století je důsledně dbáno na udržení čistokrevné populace indických lvů chovem v několika evropských zahradách, mezi které patří od podzimu 2006 také ostravská zoo. Od lva afrického se liší mj. podélným lalokem volně visící kůže na břiše.
V okolí pavilonu najdete také kočku rybářskou.
Kočka rybářská (Prionailurus viverrinus)
Ostrůvkovitě obývá pralesní oblasti poblíž vody, mokřin a porosty mangrovů v jihovýchodní Asii. Loví drobné vodní živočichy. Dokáže se pro ně i potopit. Někdy napadne i domácí zvířata nebo sežere mršinu. O rozmnožování v přírodě není mnoho známo, informace pocházejí většinou z chovů v lidské péči. Páří se většinou v lednu až únoru. Samice rodí po 63denní březosti 1-4 mláďata. Je vedena v Červeném seznamu jako zranitelný druh (Vulnerable). Nejvíce ji ohrožuje vysušování mokřadů a rybolov, kácení lesa z důvodu získávání zemědělské půdy a znečištění. Je také lovena pro maso a kožešinu. Mezi prsty předních končetin má náznak plovacích blan a neúplně zatažitelné drápy.
