Voliéra alexandrů
Alexandr čínský patří k nejpestřeji zbarveným alexandrům. Dospělý samec a samička jsou snadno rozlišitelní díky odlišnému zbarvení zobáku (samci mají červenou horní část zobáku, samice černou) i odlišnému opeření. Mladí jedinci nejsou tak pestří. Vyskytuje se pouze v horách s vlhkými stálezelenými lesy v Tibetu a v Číně (provincie Sečuán a Jün-nan) a v indických státech Arunáčalpradéš a Ásám. Jeho biotopem jsou jehličnaté a smíšené lesy, porosty rododendronů i kulturní krajina v nadmořských výškách 1 250 až 4 000 m. Živí se hlavně semeny stromů, různými bobulemi, ale zalétá i na pole s obilím a kukuřicí a do ovocných sadů. Hnízdí ve stromových dutinách. Samice snáší obvykle 2–4 vejce a mláďata se líhnou po inkubační době 23 dní a plně opeření jsou po 8 až 9 týdnech. V Červeném seznamu ohrožených druhů je tento otužilý pestrý papoušek zařazen v kategorii blízko ohrožení (Near Threatened), a to především kvůli kácení starých stromů, které jsou důležité pro jejich hnízdění, a kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu s volně žijícími zvířaty.
V evropských chovech se jedná o méně obvyklého papouška. Expozice alexandrů v areálu zoo je situována do míst, kde jsou k vidění i další zástupci fauny i flory Číny a navazuje na Voliéry ptáků Tibetu a Číny, výběh jelenů milu, Čínskou zahradu a bohaté porosty rododendronů.
Spolu s aleksandry voliéru sdílí také pár bažantů zlatých.
Bažant zlatý (Chrysolophus pictus) se vyskytuje v lesích s hustým podrostem křovin a bambusu střední Číny až do nadmořské výšky 2200 m. Pro bažanty zlaté je také typická výrazná pohlavní dvojtvárnost. Samci mají na hlavě žlutou chocholku, na těle převažuje červené a zlaté zbarvení. Samice jsou oproti tomu nenápadně hnědošedé. Samci během toku předvádějí svatební tanec a ukazují samicím svůj výrazný límec z peří. Tanec je doprovázený hlasitým krákavým hlasem. Samice hnízdí zpravidla na zemi v hnízdní jamce, proto je pro ní výhodné nenápadné zbarvení. Stejně nenápadně jsou zbarvena i mláďata. Tak jako mláďata ostatních bažantů a dalších zástupců řádu hrabavých jsou i tato hned po vylíhnutí značně vyspělá, brzy opouštějí hnízdo a sama sbírají potravu. Samice je vodí a střeží do doby, než se osamostatní. Samec se zpravidla do péče o potomky nijak nezapojuje.
