Nová expozice pro gibony bělolící byla otevřena v roce 2022.
Gibony bělolící chová Zoo Ostrava od roku 2002. Celou dobu obýval tento vzácný druh poměrně stísněné prostory bez přirozené vegetace. Starý pavilon primátů pochází z roku 1966, je již naprosto nevyhovující a čeká jej demolice. Nyní se giboni dočkali nových a nadčasových chovatelských zařízení, která jim nabízejí mnohem více prostoru, vzrostlé stromy a celkové podmínky důležité pro jejich přirozené projevy a chování.
Název Vadtha ni v laoštině znamená Chrám gibonů. Stavba je z části zpodobněna jako opuštěný chrám, který postupně zarůstá vegetací. Má tak naznačovat, že největší hrozbou pro tato arboreální (na stromy vázaná) zvířata je činnost člověka, který odlesňuje a zabírá plochy původního primárního lesa. Přímou hrozbou je také nelegální lov. Naopak, opuštěnou a nevyužívanou stavbu, třeba i starodávný chrám, si příroda může vzít zpět a pozvolna ji zaroste lesem. Giboni nemusí zmizet z povrchu země. Ještě není pozdě. Chrám gibonů je metafora, jde o „přetahovanou“ mezi člověkem a přírodou. Chrámem a posledním útočištěm gibonů je ve skutečnosti samotný les.
Gibon bělolící (Nomascus leucogenys)
obývá tropické stálezelené lesy severního Vietnamu a Laosu. Žije v rodinných skupinách tvořených jedním samcem, jednou samicí a jejich mláďaty. V korunách se pohybuje pomocí dlouhých předních končetin – brachiací (ručkováním). Samec je černý s bílými licousy. Samice je žlutohnědá s bílými a černými znaky na hlavě. Své teritorium označuje voláním, které je zesilováno malým hrdelním vakem. Samice rodí jedno mládě, které je zprvu zbarvené jako matka. Po půl roce změní barvu na černou. U dospívajících samic se černá mění opět na žlutohnědou. Patří mezi nejohroženější druhy gibonů, v Červeném seznamu IUCN je veden jako kriticky ohrožený druh (Critically Endangered).
Jelínek vepří (Axis porcinus porcinus)
Patří k nejmenším jelenům. Za své jméno vděčí poměrně zavalité postavě a na jelena neobvyklému způsobu běhu s hlavou skloněnou k zemi. I za pomalé chůze pokyvuje hlavou do stran, takže na první pohled připomíná prase divoké. Žije ve vysoké trávě v poříčních záplavových loukách velkých jihoasijských řek (Indus, Ganga, Brahmaputra, Mekong). Lesům i skupinám stromů se vyhýbá. Zpravidla žije samostatně či ve skupinkách do 3 jedinců. Kdysi velmi početný druh se v posledních letech stal vzácným zejména kvůli regulaci řek (přehrady), v jejichž důsledku záplavové louky a savany zarůstají lesem. V Červeném seznamu IUCN je veden jako ohrožený druh (Endangered).
Jelínek vepří spásá venkovní výběhy. Návštěvníci jej znají z expozice Indie zblízka nebo z projížďky po safari.
Kromě gibonů a jelínků obývají novou expozici i další menší druhy - veverka šedobřichá, krokodýlovec čínský, koroptev rudohlavá a kardinálka čínská.
Veverka šedobřichá (Tamiops swinhoei)
Tento malý hlodavec obývá stromové dutiny v tropických deštných lesích, lesích mírného pásma i v zahradách Číny a jihovýchodní Asie. Vyskytuje se v nadmořské výšce od 1000 do 3900 m, proto má hustou srst. Na uších má chomáčky bílých chlupů a na zádech charakteristické žluté pruhy, které se táhnou až k ocasu. Samice mají delší ocas než samci. Je to živočich se soumračnou aktivitou (nejaktivnější je za soumraku a při svítání). Žije v párech a malých rodinných skupinách. Kromě semen, ořechů a ovoce se živí zázvorovým nektarem. Při tom ale dochází k poškození květů. Samice obvykle rodí dvakrát ročně. V jednom vrhu bývají tři až čtyři mláďata.
Potrava: semena a další části rostlin
Krokodýlovec čínský (Shinisaurus crocodilurus vietnamensis)
Tento až 40 cm dlouhý ještěr je jediným zástupcem čeledi Shinisauridae. Byl popsán v roce 1930 a od 80. let se stal vyhledávaným druhem do terárií, i když zvířata se nedařilo dlouhodobě udržet a rozmnožit, dokud nebylo známo více o klimatických a ekologických podmínkách v místě jejich výskytu. Krokodýlovci obývají jen malé území na jihovýchodě Číny a severovýchodě Vietnamu – teprve v roce 2016 byla vietnamská populace popsána jako samostatný poddruh. Od čínské populace se liší jak morfologií, tak především ekologickými nároky; žijí v celoročně mírných podmínkách a zimování, které trvá až 4 měsíce, u nich probíhá v teplotách pod 20 °C. V zoologických zahradách a chovech obecně je vietnamský poddruh zatím jen velmi málo zastoupen. V Červeném seznamu IUCN je krokodýlovec klasifikován jako ohrožený druh a zařazen do CITES přílohy I. Největší hrozbou pro jeho budoucnost je ničení už tak malých a fragmentovaných stanovišť a také nelegální lov pro konzumaci a „lékařské“ účely na čínském trhu a pro mezinárodní obchod s exotickými zvířaty.
