V úterý 26. října uplyne přesně 70 let od založení zoologické zahrady v Ostravě. Původně se zoo nacházela v Ostravě-Kunčičkách, do Slezské Ostravy se přestěhovala v roce 1960. Za 70 let existence ušla obrovský kus cesty – od malého zookoutku až po současnou moderní instituci zaměřenou na aktivní ochranu přírody.

V pondělí 18. října proběhl v Betlémské kapli v Praze slavnostní galavečer Stavby roku 2021, během něhož bylo rozdáno několik desítek ocenění. Jedno z nich připadlo i voliéře La Pampa v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava. Titul Stavba roku 2021 získala ve veřejném hlasování. Zoo Ostrava děkuje všem, kteří nové voliéře dali svůj hlas! Voliéra je z technického hlediska unikátní – je vystavěna resp. spletena z obří nerezové sítě, podobně jako je voliéra pro šimpanze u Pavilonu evoluce. Vybudování celého komplexu včetně chovatelského zázemí přišlo na necelých 45 mil. Kč a ze 100 % ji financovalo město Ostrava, které je zřizovatelem ostravské zoo. Do soutěže Stavba roku 2021 přihlásila voliéru projekční kancelář, která připravovala architektonický návrh.

V přírodním areálu zoologické zahrady a botanického parku je na stromech a dalších vhodných místech rozmístěno na 300 budek různého typy. Každoročně je obsazeno okolo 250 z nich. Obyvateli budek jsou převážně ptáci, ale i další živočichové – drobní savci i zástupci hmyzu. V letošním roce jsme v zoo zkontrolovali a vyčistili celkem 271 budek – počínaje nejpočetnějšími sýkorníky a konče největšími sovníky. Celkem se v nich usídlilo 17 druhů (skupin) živočichů. Vedle 13 druhů ptáků se jednalo o dva druhy savců a dva řády blanokřídlého hmyzu. Nejčastěji v budkách hnízdily sýkory – celkem 145 párů. Druhým nejčastějším druhem byl lejsek bělokrký – celkem 42 párů. V zoo rovněž přibývá vrabců polních – těch letos v budkách zahnízdilo sedm párů. Po třech budkách shodně obsadili brhlíci lesní, rehci zahradní a šoupálci obou druhů (krátkoprstí i dlouhoprstí). Ve dvou budkách vyhnízdili jak puštíci obecní, tak rehci domácí. Po jedné budce obsadili konipasi bílí, sojka obecná a překvapivě i v budce na ekověži střízlík obecný. Ze savců obsadily jednu budku veverky obecné a celkem 12 budek myšice lesní. Tři budky obsadili také čmeláci sp. Ti si k budce dopomohli i vyhnáním původních obyvatel (ptáků). Překvapivě dvě budky obsadily i samotářské včely (z toho jednu budku na zemi určenou pro ježky) a zde pak stěny oblepily svými náročnými hliněnými hnízdy.

V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava se těší z vzácného mláděte komby Garnettovy, které přišlo na svět začátkem července. Jedná se o jedno ze tří mláďat tohoto druhu primáta, které se v letošním roce narodilo v evropských zoo. Celá populace v Evropě čítá ani ne 30 jedinců. Mládě je vzácné i proto, že je nositelem genů samce přivezeného pro oživení krve ze zoo v Severní Americe. Mládě se narodilo 6. července 2021, zatím ale nevíme, jakého je pohlaví. Jeho matkou je tříletá samice narozená v Ostravě a otcem stejně starý samec, původem ze zoo v Kolíně nad Rýnem. Přestože je samice prvorodička, svou rodičovskou premiéru zvládá dobře, o svého potomka příkladně pečuje a mládě prospívá. Samec byl před porodem od samice oddělen, ale nyní už je celá rodina pohromadě. Momentálně jsou komby Garnettovy skryté před zraky návštěvníků, a to z důvodu probíhající rekonstrukce zadní části pavilonu Tanganika, kde obývaly tyto poloopice spolu s dalšími nočními živočichy expozici s převráceným světelným režimem. Po dobu stavebních úprav jsou dočasně umístěny na jednom z ostrůvků pod Pavilonem evoluce. Vzhledem k jejich nočnímu způsobu života ale nejsou během dne vidět.

Ještěrky obecné patří k ohroženým a ubývajícím druhům. Pokud jim ale poskytneme vhodné podmínky, rády se zabydlí i v blízkosti našeho obydlí. Opatření pro přežití ještěrek nejsou nijak náročná a složitá, takže můžeme relativně snadno přispět ke zvýšení jejich počtu. V přírodním areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava se o ještěrky obecné staráme dvěma způsoby: vytvářením líhnišť (buďto hromádkou štěrkopísku anebo tlejícího materiálu) a zhotovením úkrytu v jejich bezprostřední blízkosti, kterým může být hromada kamení, suchá zídka, naskládaná polena či pařezy. Podmínkou je, abychom tato opatření vytvořili na slunném místě. Odměnou nám pak budou pravidelná sezonní pozorování vyhřívajících se i lovících ještěrek. Ať už dospělých, které jsou aktivní od dubna do září, anebo letošních mláďat. Ta se líhnou na přelomu července a srpna a v tuto dobu rychle rostou, aby snáze přežila zimu. Na jednom pařezu jich pak můžeme najednou vidět i deset, což může být výsledek snůšky jedné, ale taky dvou samiček. K největším nepřátelům ještěrek patří volně se pohybující domácí kočky. Ty dovedou jejich populaci zcela zdecimovat.