Do nové průchozí voliéry La Pampa přibyl další druh – kardinálovec zelený. Tento nápadně zbarvený zástupce pěvců ale není návštěvníkům zoo neznámý, od roku 2008 je chován v jedné z voliér papoušků. Nyní je k vidění i v La Pampě, kde se jedná o nejvzácnějšího obyvatele. Kardinálovec zelený (Gubernatrix cristata) byl rozšířen v suchých travnatých a křovinatých porostech a otevřených lesích v Argentině, Uruguayi, jižní Brazílii a na jihu Paraguaye. Zdržuje se většinou v párech nebo menších skupinkách. Do hnízda v houštinách snáší samice v listopadu 3–5 vajec, na kterých sedí asi 15 dní. V současné době je velikost divoké populace odhadována na pouhých 1000–2000 dospělých jedinců a v Červeném seznamu je řazen do kategorie ohrožený druh (Endangered). Vedle úbytku přirozeného prostředí v důsledku rozmáhajících se eukalyptových plantáží, odlesňování a chovu dobytka je pro tyto pěvce největší hrozbou nelegální odchyt a prodej ptáků pro klecový chov. Kardinálovci tvoří páry na více než jednu hnízdní sezónu, a proto jsou pro populaci zvláště devastující praktiky lovců, kteří odchytávají hlavně samce kvůli pestřejšímu zbarvení a výraznému zpěvu. Z deseti odchycených jedinců navíc přežije průměrně jen jeden.

V areálu zoologické zahrady a botanického parku je rozmístěno přes 300 nejrůznějších budek, které volně žijícím živočichům nahrazují stromové dutiny. Nejpočetnějším typem je tzv. sýkorník pro drobné pěvce, ale vyskytují se zde i budky pro sovy a dravce, bezpečný rehkovník a další. Zcela unikátním typem budky je šoupálkovník – speciální budka pro šoupálky. V České republice se vyskytují dva druhy šoupálků – šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) a šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris). Jsou známi svým šplhavým pohybem po kmenech stromů. Na rozdíl od brhlíků lesních se šoupálci vždy pohybují odspoda nahoru. Oba druhy šoupálků lze od sebe na první pohled jen těžko rozlišit. Poznají se hlavně podle odlišného zpěvu. Co je ale těmto pěvcům společné, je jejich způsob hnízdění. K odchovu mláďat využívají nejrůznější škvíry, ať už v prasklých stromech nebo pod odchlíplou kůrou, ale taky v hromadách dřeva nebo ve škvírách na dřevěných stavbách. Rádi také obsazují budky, které však musejí splňovat několik požadavků: budky nesmějí mít zadní stěnu a škvíra mezi bočními stěnami a kmenem nesmí být příliš široká. Šoupálkům úplně postačí 2–2,5cm. Velikost hnízda šoupálci vždy přizpůsobí prostoru, který je jim nabídnut. V zoo žijí a hnízdí oba druhy šoupálků. Někteří k hnízdění využívají vyvěšené speciální budky-šoupálkovníky, jiní si vybírají škvíry v dřeŠoupálky v ostravské zoo zachycuje video.

Mládě se narodilo 16. dubna 2021. Celou dobu je v péči svých rodičů, prospívá, ale zatím ještě neznáme jeho pohlaví, jelikož nechceme nijak narušovat přirozený odchov. První týdny po porodu trávilo mládě ukryté v boudě, pak začalo postupně objevovat okolní svět. Nejdřív uvnitř pavilonu, pak se postupně začalo odvažovat i do venkovního výběhu. Zde mladý binturong využívá množství větví a tlustých bambusových stvolů, po kterých obratně šplhá. K jištění využívá ovíjivý ocas, za který se mláďata dokáží i zavěsit.

Pravidelní návštěvníci naší zoo jistě pamatují, že ve venkovním výběhu slonů indických stálo donedávna jednoduché stínidlo tvořené třemi stromovými kmeny, mezi nimiž byla natažená pevná plachta. Je známo, že sloni indičtí, které Zoo Ostrava chová, obývají ve své domovině spíše lesní prostředí, a i v podmínkách střední Evropy upřednostňují stinná místa před přímým sluncem. Původní  stínidlo s přibývajícím počtem chovaných slonů ale už nestačilo, navíc postupně dosloužilo a sloni se v parných dnech zdržovali povětšinou ve stínu budovy pavilonu, tj. v poměrně velké vzdálenosti od vyhlídek pro návštěvníky. A tak sjsme se rozhodli vybudovat slonům stínidlo nové – mnohem stabilnější a prostornější, tak aby se pod něj pohodlně a s rezervou vešli všichni sloni dohromady, respektive stádo samic s mláďaty (aktuálně čtyřčlenné). Sloni jakožto velcí býložravci musejí přijímat potravu kontinuálně po většinu dne. Proto jsme využili stavby nového stínidla a do sloupů zakomponovali lankové mechanismy. S jejich pomocí můžeme slonům nabízet zavěšené krmné sítě naplněné senem, které slony zaměstnají na několik desítek minut. Stínidlo tak poskytuje slonům nejen potřebný stín, ale slouží i jako zdroj potravy a zábavy. Stínidlo je zhotoveno z trvanlivých a slonům odolných materiálů (ocelové konstrukce), ukotveno na pěti nově vybudovaných betonových patkách. Je situováno na místo dobře viditelné ze všech vyhlídek pro návštěvníky. Průměr stínidla s půdorysem pětiúhelníku je 10 m, výška 8,5 m. Celkové náklady na stavbu stínidla činily 2 217 605 Kč včetně DPH, z toho 1 milion korun byl hrazen z rozpočtu Moravskoslezského kraje. Zbylou částku hradila zoo z vlastních zdrojů.

Voliéra La Pampa v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava je součástí chovatelsko-expozičního zařízení Jižní Amerika, které vzniklo úpravou expozice malých šelem. Své jméno dostala podle stejnojmenné provincie v centrální Argentině. Výstavba voliéry a úprava této části areálu byla financována z rozpočtu statutárního města Ostrava, zřizovatele zoo. V zoo je několik průchozích voliér, do nichž mohou návštěvníci vstoupit a užít si bezprostřední blízkost zvířat. Voliéra La Pampa vybudovaná v loňském roce je ze všech průchozích expozic největší. Jejími obyvateli jsou zástupci jihoamerické fauny – šest druhů ptáků a jeden druh savce. Nepřehlédnutelné je zejména hejno kondorů havranovitých tvořených sedmi samci a také tři páry ibisů šedokřídlých. Tito středně velcí ptáci posedávají na větvích a čas od času proletí nad hlavami návštěvníků. Na zemi a často i ve vodě se zdržují zástupci vrubozobých ptáků – ostralky žlutozobé, kachny bronzovokřídlé a čírky modrozobé. Posledním ptačím zástupcem je pisila americká, která je nápadná nepoměrně dlouhými nohami ke svému drobnému tělu. Jediným zástupcem savců je pak morče divoké. Voliéra dostala jméno podle provincie La Pampa v centrální Argentině, kde se všechny chované druhy vyskytují. Do voliéry můžete vejít ze dvou stran a projít se po klikaté cestičce, kterou lemuje bohatá zeleň, kamenná návrší a jezírko s vodopádem. Stavba je zcela bezbariérová, tedy vhodná pro osoby se sníženou pohyblivostí i rodiny s dětmi. Nově se k ní lidé dostanou přímo od voliéry pro supy bělohlavé. V rámci projektu totiž došlo k vybudování chodníku, který propojil poněkud bokem situovanou expozici malých šelem s hlavní návštěvnickou trasou.