Žáby, potažmo celá v všichni obojživelníci patří k nejohroženějším skupinám obratlovců. A to platí nejen v rámci České republiky, ale celosvětově. V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava se v současné době vyskytuje na 15 druhů těchto živočichů. Z více než poloviny jsou zastoupeny našimi druhy, které se vyskytují volně v areálu zoo. I proto zoo usiluje o jejich ochranu, vytváří pro ně vhodné prostředí a připomíná si i Světový den žab, který připadá právě na dnešek. Cílem žabího dne je zachránit žáby i další obojživelníky před vyhubením a chránit jejich životní prostředí. Žáby, potažmo všichni obojživelníci jsou nejohroženější skupinou obratlovců. Z celkového počtu asi 6000 druhů je téměř polovina ohrožena vyhubením. Přes 120 druhů v posledních 40 letech ze Země již nenávratně zmizelo. Největší hrozbou pro obojživelníky je ztráta životního prostředí, dále změna klimatu, znečištění, používání chemikálií, zavlečení nepůvodních druhů, ale také lov pro maso i pro obchod se zvířaty. V mnoha oblastech světa se k těmto hrozbám přidává ještě strašák v podobě chytridiomykózy. Jedná se o závažné onemocnění kůže obojživelníků zapříčiněné chytridiomycetní houbou Batrachochytrium dendrobatidis. V České republice žije v současnosti 13 druhů žab, respektive 12 druhů a jeden klepton. Video zachycuje žáby v CHKO Poodří.

Česká společnost ornitologická vyhlásila ptákem roku 2021 káni lesní. Tento  středně velký dravec je vůbec nejhojnějším dravcem České republiky i celé Evropy. Dva páry kání každoročně hnízdí i v areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava. Káně mají dokonce i svůj Den kání, a to právě dnes. Káni můžeme na rozdíl od jiných vzácnějších druhů dravých ptáků vidět v přírodě poměrně často – i několik jedinců posedává na polích, na stromech kolem cest i jiných vyvýšených místech nebo plachtící vysoko nad našimi hlavami. K plachtění je káně dokonale přizpůsobená. Má dlouhá široká křídla od rozpětí 115–130 cm. Při plachtění dokáže skvěle využívat stoupavé vzdušné proudy, při nichž se udrží ve vzduchu poměrně dlouho bez vynaložení přílišné energie. Její početnost je u nás odhadována na 11–14 tisíc hnízdních párů. Dokáže se přizpůsobit různým podmínkám i krajině výrazně pozměněné člověkem. Její hlavní potravou jsou hlodavci, zejména hraboši. Tím pomáhá redukovat stavy těchto živočichů. Přestože se jedná o poměrně hojného živočicha, i tento musí v přírodě čelit různým nástrahám ze strany člověka. K těm patří otravy otrávenou kořistí. Káně nerozpozná, byl-li hraboš otráven jedem, pozře ho, a tak se jed dostává do těla dravce a pomalu jej zabíjí. Další nebezpečí představují sloupy vysokého napětí, na kterých hynou desetitísíce ptáků, nejen kání. Video zachycuje hnízdění kání v Moravskoslezských Beskydech.

Jarní prolety jsou očistné lety včel v předjaří. Včely při nich vyprazdňují své plné výkalové váčky, do kterých se během zimy hromadily odpadní látky. Očistným letům se také říká „prášení“. Nastává při teplotách nad deset stupňů Celsia, většinou za pěkného slunečného dne (často ještě v únoru). Okolí úlu pak může být zbarveno výkaly dožluta. Většinou se následně ještě ochladí, včely jsou ale připraveny přežít zbytek zimy v úlu až do příchodu skutečného jara. Na prolety netrpělivě čekají včelaři, protože z nich poznají, jak která včelstva přezimovala a jaký je jejich zdravotní stav. Plnost výkalového váčku záleží na průběhu zimy. Letošní zima byla na současné poměry dlouhá s relativně vyrovnanými teplotami. Takový průběh zimy je pro včely příznivý, při výrazných teplotních výkyvech by se mohlo stát, že včely vyletí dříve a nezvládnou přečkat zbytek zimy. Poslední prolety před zimou jsme u našich včel zaznamenali loni v říjnu. Dobrý zdravotní stav nám signalizuje hromadné rychlé vylétávání včel ve velkých skupinách a jejich vracení zpět do úlu.

Uplynulý rok přinesl akvaristům v naší zoo celou řadu výjimečných odchovů. V mnoha případech šlo o ohrožené a vzácně chované druhy, paradoxně největší radost ale chovatelům udělala poměrně běžná akvarijní rybička – sekernatka dlouhoploutvá. Tato jihoamerická rybka se chová v akváriích po celém světě, vesměs se však jedná o zvířata odchycená v přírodě. Odchov se pravděpodobně doposud nikomu nezdařil. O to větší radost z něj v zoo mají. Sekernatky dvouploutvé (Thoracocharax stellatus) obývají v Zoo Ostrava akvárium v pavilonu Malá Amazonie. Jedná se o menší ryby s nápadně vyklenutým hrudníkem a mohutnými prsními ploutvemi, pomocí nichž při úleku dokážou vyskočit ven z vody a „uletět“ například před predátorem. Rovný hřbet a ústa směřující nahoru napovídají, že se sekernatky zdržují těsně pod hladinou, kde sbírají hmyz spadený do vody. I v akváriu je proto důležité jim nabízet podobnou potravu. Osm vybraných jedinců jsme několik měsíců připravovali v chovatelském zázemí a podařilo se nám vyladit potravu, vodu i zařízení nádrže tak, že jsme se dočkali opakovaných výtěrů a odchovali jsme více než dvě stovky mláďat. Celý průběh odchovu včetně bizarní tvarové transformace rostoucího potěru jsme zdokumentovali a následně publikovali v celosvětově nejprestižnějším akvaristickém časopise. Ačkoliv je sekernatka dlouhoploutvá všeobecně známá ryba, její odchov je skutečně unikátní.

Dnešní přednáška v rámci cyklu Zajímavosti ze světa zoologie Vám představí méně známou, ale velmi zajímavou skupinu zvířat – luskouny. Tito savci, jež mají pokryté tělo šupinami, patří bohužel k nejohroženějším  skupinám živočichů na světě. Jejich šupiny jsou totiž předmětem nelegálního obchodování. V návaznosti na Světový den luskounů, který letos připadl na 20. února, a při příležitosti dnešního Světového dne divoké přírody Vám tyto živočichy a jejich kritickou situaci ve volné přírodě představí dnešní online přednáška Kateřiny Holubové. Dozvíte se mimo jiné i o novém záchranném programu podporovaném Zoologickou zahradou a botanickým parkem Ostrava na ochranu luskouna ostrovního (Manis javanica) v Indonésii, nazvaný Trenggiling Conservation Program (trenggiling je indonéský výraz pro luskouna). .