V areálu zooje rozmístěno celkem 300 budek nejrůznějších typů. Každý rok je zhruba 250 z nich obsazeno. Budky nahrazují ptákům i dalším živočichům stromové dutiny, v nichž nalézají tito tvorové úkryt, někteří zde i přezimují a řada druhů ptáků v nich hnízdí. Ale pouze malá část z nich si umí dutinu sama vytesat. To zvládnou pouze datlovití. Většina ptáků je odkázána na dutiny již existující – buďto vyhnilé, nebo vytesané jejich původními obyvateli. Bohužel ale staré stromy, v nichž se nacházejí přirozené hnízdní dutiny, z krajiny mizí, a tak ubývá i možností hnízdění pro dutinové ptáky. Nedostatek doupných stromů může být částečně kompenzován vyvěšováním umělých hnízdních dutin – ptačích budek. Po vyhnízdění ptáků se budky stávají domovem pro nesčetné druhy bezobratlých živočichů, ať už se jedná o pavouky, vosy, noční motýly, škvory, ploštice, střevlíky, čmeláky, stínky a mnoho dalších. I těmto druhům popřejeme, aby v budkách vychovali následné generace. Případné a nutné podzimní čištění už na ně nemá žádný negativní vliv.

Chovný pár koček cejlonských (Prionailurus rubiginosus phillipsi), který obývá Pavilon indických zvířat, se po delší pauze opět rozmnožil. Samice nyní odchovává dvě mláďata, která se narodila 17. září 2020. Zatím poslední rozmnožení jedné z nejmenších kočkovitých šelem světa jsme zaznamenali v roce 2018, kdy samice úspěšně odchovala dva potomky – samce. Letošní mláďata se ale podařila až na třetí pokus. Problémy při porodu nebo následném odchovu mláďat se u kočkovitých šelem čas od času nevyhýbají ani zkušeným matkám. Samice porodila jedno mládě už v lednu, to ale krátce po porodu uhynulo. Obdobná situace se opakovala později v dubnu. Máme proto velkou radost, že zářijová mláďata zatím prospívají.

Různorodé prostředí Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava splňuje hnízdní nároky mnoha volně žijících druhů ptáků. Proto je zde ptačí biodiverzita poměrně vysoká – v posledních letech zde pravidelně hnízdí více než 60 druhů. Jedná se o druhy lesní, dále druhy otevřených ploch, druhy hnízdící na budovách (synantropní) i druhy vázané na vodní prostředí. Zástupci některých druhů hnízdí často v bezprostřední blízkosti návštěvnických tras.

Brhlík lesní (Sitta europaea) je znám nejen tím, že šplhá po stromech, a to nejčastěji hlavou dolů, ale i tím, že otvor do hnízda rád zmenšuje směsí bláta a slin až na průměr svého těla. Na videu je vidět vzácný případ, kdy otvor již přesně odpovídal průměru těla brhlíka a k jeho zmenšení tedy nemuselo dojít. Brhlíci obsazují k hnízdění jak přirozené dutiny ve stromech, tak i ptačí budky typu „sýkorník“.

Drozd zpěvný (Turdus philomelos) je vynikající zpěvák, jehož zpěv si v ničem nezadá se zpěvem slavíka obecného. Jeho hnízda se podobají hnízdům kosa černého, dají se však od nich rozlišit na první pohled. Kotlinka hnízda je perfektně vymazána hlínou a je zcela hladká. Takhle to umí jen drozdi zpěvní. Těchto nádherných lovců žížal v posledních letech podstatně ubylo, a tak jsme rádi, že v ostravské zoo hnízdí ještě jejich slušné počty.

Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) patří mezi tzv. fluktuační druhy. Zatímco v některých letech jsou vzácnější, o pár let později se s nimi setkáme na vhodných místech velmi často. Hnízdo střízlíků je umístěné nejčastěji ve spleti kořenů blízko země, je kryté shora a otvor má z boku. Stejně jako červenky i střízlíci ochotně obydlují i hromady nařezaných větví. Pokud pro ně takové hromady připravíme, určitě se tam nějací střízlíci i červenky objeví.

Slípka zelenonohá (Gallinula chloropus) je vodní pták, který patří mezi chřástaly. V našich podmínkách hnízdí většinou dvakrát ročně stejně jako tomu bylo letos v ostravské zoo. U slípek můžeme pozorovat vzácný jev, kdy vzrostlá mláďata z prvního hnízdění pomáhají rodičům krmit malá mláďata z hnízdění druhého. Slípky mohou takto vychovat až šest mláďat.    

Lejsek šedý (Muscicapa striata) je rovněž druh, u nějž došlo v posledních letech k podstatnému zmenšení počtů. Pro hnízdění vyhledává tzv. polodutiny, což znamená, že z hnízda musí vždy mít dobrý výhled do okolí. Takové podmínky splňují třebas otvory po ulomených či vyhnilých větvích v kmeni, úžlabiny mezi silnějšími větvemi anebo speciálně vyrobené polobudky. Pro svá mláďata loví většinou létající hmyz. Proto se jedná o přísně tažný druh, který se u nás vyskytuje od května po začátek září.

Chovná skupina alexandrů čínských v Zoo Ostrava čítá aktuálně 21 dospělých jedinců, a je tak jednou z největších skupin tohoto papouška v rámci evropských zoologických zahrad. Expozice, kterou tito pestří ptáci obývají společně s bažanty zlatými, je situována do míst, kde jsou k vidění i další zástupci fauny i flory Číny. Navazuje na Voliéry ptáků Tibetu a Číny, výběh jelenů milu, expozici Zahradní umění Dálného východu a bohaté porosty rododendronů. Jedná se nejen o expoziční zařízení, ale byly zde vybudovány i hnízdní prostory imitující stromové dutiny, které začínají páry postupně využívat. První tři mláďata alexandrů se v ostravské zoo líhla mezi 30. dubnem a 4. květnem 2020. Mláďata papoušků jsou po vylíhnutí neopeřená a slepá a zcela odkázaná na péči rodičů. Mladý pár svou rodičovskou premiéru zvládl velmi dobře, všechny tři potomky odchoval. Chovatelé provedli pouze krátké kontrolní vážení. Po dvou měsících vylétli z hnízdní budky plně opeření jedinci velikosti dospělých ptáků. Od těch jsou zatím poměrně dobře rozeznatelní méně jasným zbarvením peří a tmavým zobákem.