Nové akvárium s vzácnými mexickými rybami
Moderní zoologické zahrady se podílejí na ochraně ohrožených druhů zvířat nejen tím, že chovají vybrané druhy ve svých zařízeních v rámci mezinárodních záchovných programů, ale velmi aktivně podporují ochranářské projekty probíhající přímo v místech výskytu těch nejohroženějších druhů ve volné přírodě. Téměř dvacítku takových projektů podporuje i Zoo Ostrava. A nejedná se vždy jen o velká (a chlupatá) zvířata, ale například také o vzácné pěvce jihovýchodní Asie, mizející mořské želvy nebo právě drobné mexické rybky, které jsou v zoo nově k vidění při vstupu do pavilonu Malá Amazonie. Do podpory jsou prostřednictvím programu „Dvě koruny ze vstupu“ zapojeni i všichni návštěvníci zoo. Akvárium obývají tři druhy ryb, které jsou endemity mexického státu Jalisco. To znamená, že se nevyskytují nikde jinde na světě. Všechny obývají a nebo obývaly povodí Río Ameca a střetávaly se v malé říčce Teuchitlán. Jedná se o dva zástupce živorodých ryb gudejí – gudeu pomerančovou a skifii žlutou, a jednoho zástupce kaprovitých ryb jelečka teuchitlánského. A vlastně se ani jeden z těchto druhů přirozeně nevyskytuje už ani v této říčce. Na přelomu tisíciletí odsud tyto drobné rybky (i další druhy gudejí) vymizely. Naštěstí se ale tyto rybky těší poměrně velkému zájmu specializujících se akvaristů a také zoologických zahrad a akvárií, takže jsou zastoupeny v chovech v lidské péči. Díky tomu zatím nevymizely z planety úplně. Ba co víc, některé druhy byly navráceny zpět do přírody!
Hulmani v Zoo Ostrava - největší chovná skupina na světě
Dne 1. července byly ze zoo odvezeny dvě mladé samice hulmana posvátného. Na doporučení koordinátora mezinárodního záchovného programu se jejich novým domovem stala Zoo Della Maitime v Itálii. Zde založí po příjezdu samce novou chovnou skupinu. V Ostravě v tuto chvíli žije skupina čítající 29 členů, což je zatím historicky nejvyšší počet jedinců. Chovná skupina hulmanů obývá moderní chovatelsko-expoziční komplex Čitván, který byl v Zoo Ostrava otevřen v roce 2010. Opice zde mají k dispozici asi hektarový přírodní výběh se vzrostlými stromy, který sdílejí společně s medvědy ušatými. Do početné skupiny sociálně žijících primátů se chovatelé snaží zasahovat jen minimálně, aby mezi zvířaty nenarušovali přirozené vazby a chování. A právě to je důležitý předpoklad pro úspěšné fungování skupiny i odchovy mláďat. Těch je v ostravském Čitvánu aktuálně 17 – čtyři narozená na konci roku 2018, sedm v loňském roce a šest v letošním, přičemž poslední tři se narodila během posledního týdne. Pohlaví nejmladších tří mláďat zatím neznáme, zbytek omladiny tvoří devět samečků a pět samiček. Všechna mláďata jsou odchovávána svými matkami. Do péče se mohou zapojovat starší sourozenci nebo dospívající samičky, které tak získávají cenné zkušenosti pro budoucí odchovy vlastních mláďat.
Housata na statku
V expozici s domácími zvířaty Na statku můžete v jednom z výběhů pozorovat hejno hus domácích tvořené jedním samcem, dvěma samicemi a pěti mláďaty. Housata se líhla mezi 23. a 25. červencem. Husa domácí je po holubovi nejstarším zdomácnělým ptákem. Předky všech plemen domácích hus jsou husa velká a husa labutí. Během domestikace došlo ke zvýšení hmotnosti, zvětšila se játra a vytratil se stěhovavý pud. Naše zoo chová menší plemeno, husa domácí – česká. Česká husa je pozůstatkem původních selských hus. Na našem území se chová již několik set let a ještě v polovině minulého století platila za jednu z nejlepších pečínkových hus. Má jemné pružné a husté peří, které je mnohem kvalitnější než u jiných plemen. Dožívá se 15 i více let. Jako jedno z mála plemen si tato husa uchovala schopnost přirozeného pudu sezení a spolehlivě odchovává housata. Samice snáší 15-20 bílých vajec. Na rozdíl od kachen, kde o mláďata pečuje pouze samice, se o housata starají oba rodiče. Záhy po vylíhnutí housata opouštějí hnízdo a pod dozorem rodičů jsou schopna si sama opatřovat potravu. Houser své potomky velmi důrazně brání – na případného protivníka či predátora hlasitě syčí a je připraven jej poštípat zobákem.
Mláďata u vzácných ibisů skalních
Hnízdní kolonie ibisů skalních v Zoo Ostrava se rozrostla o nové členy. Dva ze čtyř párů tohoto vzácného ptačího druhu odchovaly celkem čtyři mláďata. Ibisi skalní patří mezi nejohroženější ptáky světa. Volně žijící populace čítá méně než 1000 jedinců. O jejich záchranu usiluje mezinárodní repatriační projekt, do něhož jsou zapojeny zoologické zahrady a další ochranářské instituce, včetně Zoo Ostrava. Divokou populaci posilují vypouštěním přirozeně odchovaných jedinců. Z Ostravy odjelo na jih Španělska, kde projekt probíhá, už 11 mladých ibisů. Jak to bude s letošními mláďaty ještě nevíme. Ibisi skalní jsou společenští tvorové, kteří v přírodě hnízdí v početných koloniích čítajících okolo 40 párů. V naší zoo tvoří ibisí kolonii čtyři chovné páry. Obývají prostornou voliéru společně se supy bělohlavými, kde mají ibisi k dispozici celkem šest hnízdních budek. Samičky do hnízd snášejí obvykle dvě až čtyři vejce, při jejich inkubaci se vzájemně střídají se svým partnerem. Jeden z rodičovských párů byl sestaven už v roce 2009 a od roku 2012 pravidelně odchovává mláďata. Druhý pár je nově sestavený, nicméně svou premiéru v odchovu mláďat zvládl také dobře. Všechna letošní mláďata už vylétla z hnízda a pohybují se po voliéře. Od dospělých ibisů jsou dobře rozeznatelná – nemají ještě zářivě červeně zbarvený zobák. Jejich pohlaví zatím neznáme.
Historické hnízdění rybáka bahenního v České republice
Rybák bahenní patří k ptačím druhům, u nichž v posledních letech narůstá počet pozorování. Jedná se však vesměs o protahující jedince.
Hnízdění rybáka bahenního bylo v posledních letech prokázáno pouze dvakrát. Jedno neúspěšné v roce 2002 na jižní Moravě a hnízdění v Přírodní rezervaci Štěpán na okraji Ostravy v roce 2007. Toto historické hnízdění rybáků bylo úspěšné a byla vyvedena všechna 3 mláďata - viz naše video. Od té doby zde rybáci bahenní nehnízdili. Hned za hranicemi v Polsku hnízdí tito rybáci nehojně, ale pravidelně.
Předpokladem pro hnízdění rybáků bahenních jsou vody bohaté na plovoucí vegetaci. Výskyt tohoto rybáka je velice nestálý, neboť závisí na kolísání vody v hnízdních oblastech. Kolonie proto zanikají tak rychle, jak vznikají. Ptáci se tedy často rozptylují po okolí předchozího hnízdiště nebo osídlují zcela nové vhodné oblasti.