Na Cestě vody je nově umístěno několik dřevěných soch slovanských bohů jako připomínka toho, že naši předci zakládali osady a vesnice poblíž vodních toků. Ty sloužily lidem nejen k obživě, ale i jako důležité dopravní spojnice – hlavně pro směnný obchod. Slovanští bohové a symboly s nimi spojené mají často různá vyobrazení a ztvárnění. Shodné jsou jen drobnosti jako např. jablko, roh hojnosti, zbraň apod. Pro Slovany nebylo přesné vyobrazení důležité. Důležitější byly schopnosti božstva, jejich um, síla a ochota podělit se o ně s těmi, kdo je uctívali. Návštěvníci v zoo najdou Peruna, Živu, Svantovíta, Svaroga, Ladu a Kolovrata.

Samice dikobraze srstnstonosého stihla letos porodit už dvakrát, což není u hlodavců nic neobvyklého. První mláďata přišla na svět v březnu letošního roku, druhá pak začátkem července. V březnu se narodila dvě mláďata, ale jedno po porodu uhynulo. V červenci to byla tři mláďata, z nichž jedno také uhynulo druhý den po porodu. Ve výběhu v blízkosti expozice Na statku a voliér s dravými ptáky je tak aktuálně k vidění šestičlenná skupina: tři letošní mláďata (dva samečci a jedna samička), rodičovský pár a jeden starší samec.

V expozici Na statku můžete vidět pět mláďat prasete domácího plemene mangalica. Narodila se 5. července. Jedná se o dvě samičky a tři samečky, přičemž samičky a jeden sameček mají šedě zbarvenou srst, zbývající dva samečci jsou rezavě hnědí. Prasata jsou velmi čistotná zvířata, která si nelehají do vlastních výkalů, pokud k tomu nejsou donucena například v malém chlívku. Válení v blátě je naopak přirozené chování a prasata (ale i jiné druhy zvířat) tuto činnost vykonávají, aby se v horkých dnech ochladila a zároveň si vytvořila na těle jakousi krustu, která je chrání před vnějšími kožními parazity. Prase domácí mangalica je plemeno chované především na Balkáně a v Maďarsku. Je nápadné svou hustou pro prase nezvyklou kadeřavou srstí. Vyskytuje se v několika barevných formách – světle šedé, béžové, rezavohnědé nebo tmavě hnědé. V kohoutku dosahuje výšky okolo 85 cm, vážit může až 300 kg. Vyznačuje se poměrně velkou odolností proti nepřízni počasí. Mangalica je využívána zejména jako zdroj masa.

Ve srovnání s okolní intenzivně obdělávanou krajinou, která je téměř bez života, se může jevit areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava jako malý ráj na zemi. Jedná se stohektarovou plochu, na níž nikdy neproběhly pozemkové úpravy charakteristické pro hospodářsky využívaná pole, lesy a rybníky. Nedochází zde ani k velkoplošným postřikům a hnojení. A právě proto se zde můžeme setkat s širokou škálou nejrůznějších zástupců bezobratlých.

Ibisi skalní patří mezi nejohroženější ptačí druh na světě. Volně žijící populace čítá sotva 600 jedinců. O záchranu těchto vzácných ptáků usiluje mezinárodní repatriační projekt, do něhož jsou zapojeny zoologické zahrady a další ochranářské instituce, Zoo Ostrava od roku 2017. Pro posílení divoké populace bezplatně poskytla již osm mladých ibisů. Přibydou k nim i letošní mláďata? Mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita je zaštiťován ZooBotanico de Jerez ve Španělsku a odborem životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucia. Jeho cílem je obnova volně žijící populace kriticky ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Video zachycuje vypuštění mladých ibisů z adaptační voliéry v dubnu 2019 a volně žijící populaci. Zoo Ostrava chová ibisi skalní od roku 2008. Návštěvníci mají možnost malou kolonii pozorovat ve voliéře společně se supy bělohlavými.