Mláďata u velkých dravců
Hnízdní sezóna je v plném proudu a ostravská zoologická zahrada hlásí první mláďata u některých ptačích druhů. Úspěšné odchovy probíhají například u orlosupů bradatých a orlů mořských. U inkubace vajec a líhnutí některých mláďat z důvodu zvýšení šance na úspěšný odchov bylo zapotřebí asistence chovatelů, samotnou péči o mláďata již všechny druhy zvládají samy a bez nutné pomoci ze strany člověka. Samice orla mořského odchovává dvě mláďata (samec je z důvodu možného napadání samicí dočasně oddělen), pár orlosupů bradatých pečuje o jedno mládě. Oba druhy obývají lesní voliéry na Cestě vody. Abychom ptačím rodičům v tomto citlivém období poskytli maximální klid, je botanická stezka vedoucí těsně kolem voliér pro návštěvníky momentálně uzavřena a je možné je pozorovat jen z větší dálky. V další voliéře navíc zahnízdil i pár supů hnědých, takže zóna klidu je nanejvýš žádoucí. Okamžiky z rodičovské péče orlosupů a orlů dokumentuje video.
Mláďata u velbloudů dvouhrbých
Ve výběhu velbloudů dvouhrbých jsou k vidění tři letošní mláďata – dva samečci a jedna samička. Prvním velbloudím mládětem byl sameček narozený 20. února, jako druhý přišel na svět 4. března další sameček a třetí byla samička 11. března. První dny života bývají mláďata se samicemi oddělená od stáda, aby zesílila a lépe přilnula ke svým matkám. Nyní už jsou všechna mláďata se stádem ve výběhu. Samečky porodily zkušené samice a vše proběhlo bez komplikací. Matka samice rodila poprvé. Přestože se při porodu objevily komplikace s polohou mláděte a byla nutná pomoc ze strany chovatelů, samice to nakonec zvládla a o svého prvního potomka se také příkladně stará. Mláďata velbloudů dvouhrbých mívají po porodu mezi 40 a 50 kg. První letošní sameček byl ale statnější a vážil dokonce 55 kg. Ostravská skupina velbloudů dvouhrbých čítá aktuálně osm dospělých jedinců – jeden samec a sedm samic. Ve výběhu s nimi pobývá i stádo ovcí mongolských.
Komentovaná setkání u zvířat
Tuto sobotu budou v zoo opět zahájena komentovaná setkání u vybraných druhů zvířat. Návštěvníci se tak mohou těšit na zajímavé zpestření prohlídky zoo. Lidé se během nich kromě pozorování zvířat zároveň dozvědí také řadu zajímavostí o chovu daného druhu v lidské péči i aktuální situaci ve volné přírodě, která není často nijak příznivá. Pro mnohé, ve volné přírodě ohrožené druhy, se stává chov v zoologických zahradách poslední možností, jak tato zvířata uchovat pro příští generace.
Pavilon evoluce – koktejl evolučních zajímavostí
Pavilon evoluce aktuálně obývá téměř 300 zvířat v 34 druzích. Jedná se o zástupce napříč různými živočišnými skupinami – od bezobratlých přes ryby, obojživelníky a plazy až po ptáky a savce. Společné mají to, že jsou z pohledu evoluce něčím zajímaví, jedineční. Pavilon evoluce je moderní chovatelsko-expoziční zařízení, které bylo v ostravské zoo otevřeno v roce 2015. V té době zde bylo k vidění zhruba 200 zvířat v cca 25 druzích. Po téměř čtyřech letech od otevření narostl počet zvířat o stovku a počet druhů o cca deset. A ani toto ještě nejsou konečná čísla… Pavilon obývají druhy vyskytující se v deštných lesích západní Afriky. Jsou mezi nimi savci (3 druhy), ptáci (7 druhů), plazi (6 druhů), obojživelníci (1 druh), nozdratí (1 druh), ryby (10 druhů), ale také zástupci bezobratlých živočichů (6 druhů). Atmosféru deštného lesa podtrhuje i bohatá výsadba rostlin, zurčící vodopád a jezírko o objemu 30 000 l. Zvířata lze pozorovat z různých míst, horní podlaží například umožňuje pohled na primáty jakoby ze stromového patra, kde se převážnou část dne tato zvířata zdržují.
Létající ještěrka: holaspis létavý
Tato drobná ještěrka, která je díky své velmi nízké hmotnosti schopna „létat“, obývá v ostravské zoo Pavilon evoluce, kde je k vidění několik jedinců. Na první pohled se nezdá, že by holaspis byl jakkoliv přizpůsoben k létání či plachtění – nemá křídla, žádné kožní záhyby, ani blány mezi prsty, zkrátka nic užitečného k létání. Přesto údajně dokáže překonat vzdálenost až 30 m! Holaspisi jsou znatelně dorzoventrálně zploštělí od hlavy až po ocas. Při plachtění však tělo už více nezplošťují. Tento malý druh ještěrky je tak lehký, že při skoku klesá na zem jako pírko, brzdí tak pád a kontroluje dopad. Váží pouhé 2 g, což je méně, než by se dalo čekat vzhledem k jeho velikosti! Kosti holaspisů jsou vyplněné vzduchovými prostory. Překvapující schopnost pasivního letu této ještěrky tak může pomoci vysvětlit, jak v raných stadiích vývoje mohl vznikat u jiných zvířat skutečný let.