V Malé Amazonii, nejmenším pavilonu v ostravské zoologické zahradě, jsou k vidění dvě mláďata kriticky ohrožených tamarínů pinčích. Chovný samec na hřbetě nosí dvojčata narozená 12. srpna. Mláďata, jejichž pohlaví zatím neznáme, se mají čile k světu a návštěvníci je mohou vidět, jak se nosí na zádech svého otce. Samci tamarínů záhy po narození přejímají hlavní péči o potomky, samice mláďata zpravidla jen kojí. Rodina tamarínů čítá aktuálně pět členů. Kromě rodičů a letošních mláďat je ve skupině ještě potomek rodičovského páru narozený v roce 2016. Je to sameček a chovatelé jej pozorovali, jak záhy po porodu na zádech nosil své mladší sourozence. Podobně jako samičky primátů (a nejen jich) se učí péči o potomstvo, trénují i mladí samci tamarínů svou budoucí otcovskou roli. Svou expozici tamaríni sdílejí s akuči zeleným – zástupcem jihoamerických hlodavců.

Dřevěné uhlí je v letním období poměrně často využívaným zbožím. Napadlo Vás, že jeho výroba může způsobovat devastaci původních lesních porostů a také zvířecích obyvatel, kteří v nich žijí? Toto se například děje na Madagaskaru… Madagaskar je čtvrtým největším ostrovem na světě s unikátní faunou a flórou. Je místem s největším počtem endemických druhů, které se nevyskytují nikde jinde na Zemi! Z přibližně 117 známých savců žijících na Madagaskaru je 90 % endemických. K nim se řadí i lemuři. Dnes patří téměř většina k ohroženým druhům. Hlavní příčinou ohrožení nejen lemurů, ale i dalších původních živočichů a rostlin na Madagaskaru je ničení jejich přirozeného prostředí, pytláctví a zavlečení nepůvodních druhů. A jak souvisí dřevěné uhlí s ochranou resp. ohrožením lemurů? Jednou z příčin ničení původních lesů na Madagaskaru je výroba dřevěného uhlí, které obyvatelé Madagaskaru využívají jako zdroj tepla a také na vaření. Tak dochází k rozsáhlé devastaci lesních porostů, které jsou domovem celé řady unikátních živočišných a rostlinných druhů, včetně vzácných lemurů. Na tuto problematiku nově upozorňují návštěvníky ostravské zoo pytle s dřevěným uhlím, které jsou umístěny, kde jinde, než v průchozí expozici Ráj lemurů.

Antilopa Derbyho je největší a zároveň nejohroženější antilopa světa. Sobota 25. srpna bude v ostravské zoologické zahradě patřit právě jí. Už podeváté se zde skuteční akce organizovaná spolkem Derbianus Conservation. který se v záchraně této antilopy angažuje. Zoo Ostrava podporuje záchranný projekt od roku 2010 a od roku 2016 i každý návštěvník zoo prostřednictvím projektu Koruna ze vstupu. Sobotní program bude probíhat u expozice Na statku od 10 do 17 hod. Návštěvníci se seznámí s antilopou Derbyho a zároveň se od přímých účastníků projektu dozvědět aktuální novinky ze Senegalu, kde projekt již řadu let probíhá. Děti se opět mohou těšit na nejrůznější antilopí aktivity a také malování na obličej. K zakoupení budou také nejrůznější předměty s motivem antilop, jako jsou magnetky, samolepky, plátěné tašky či trička. Veškerý zisk z této akce poputuje přímo na záchranný program, který trvá už více než 15 let.

V posledním roce bylo v areálu ostravské zoologické zahrady nainstalováno několik kosterních modelů v životní velikosti. Jedná se zejména o předchůdce a prapříbuzné dnešních živočichů, tj. o zástupce pleistocenní a miocenní fauny. Nejnovějším přírůstkem je kosterní model mamuta srstnatého, jehož vznik finančně podpořil Moravskoslezský kraj. Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius) žil na území Evropy, Asie i Severní Ameriky posledních 300 000 let. Poslední populace zde přežívaly pravděpodobně až do období 8000-7500 př. n. l., později žili mamuti už jen na Wrangelově ostrově u nejvýchodnější Sibiře (před 4000 lety). Na území České republiky se vyskytoval ještě před cca 10 000 lety. Mezi hlavní naleziště mamutích pozůstatků v  ČR patří  Předmostí u Přerova a Dolní Věstonice. Mamut byl nejbližším příbuzným slona indického (Elephas maximus). Předlohou pro ostravského mamuta byla kostra mamuta nalezeného u německé obce Bornau. Jedná o jeden z mála venkovních modelů kostry mamuta. Je umístěn u výběhu slonů indických.

V České republice se vyskytují čtyři druhy orlů – orel mořský, orel skalní, orel královský a orel křiklavý. Všichni tito majestátní dravci byli v minulosti nemilosrdně pronásledováni, díky přísné ochraně se však postupně v naší krajině opět zabydlují a hnízdí. Nově bylo ochránci přírody ze Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích a ze Zoo Ostrava prokázáno hnízdění orla křiklavého v moravskoslezském regionu. Od 80. let 20. století u nás opět hnízdí orli mořští (Haliaeetus albicilla). Předtím u nás hnízdili před více jak 150 lety, než byli zcela vyhubeni. Dnes se můžeme těšit z více než stovky hnízdních párů po celé naší republice. Orli královští (Aquila heliaca) se k nám rovněž vrátili po úplném vymizení v 19. století. Hnízdí na jižní Moravě. Svá teritoria zde obhajuje již deset hnízdních párů. Ne všechna hnízdění bývají úspěšná, ale trend je každopádně vzrůstající. Orli skalní (Aquila chrysaetos), kteří u nás naposled neúspěšně hnízdili v Beskydech v roce 1893, znovu odchovali své první mládě v roce 2013 na severní Moravě. Od té doby se jim podařilo vyvést další tři mláďata a doufáme, že přes všechny nástrahy, které jim chystají někteří lidé, i veškeré civilizační jevy, se u nás zabydlí natrvalo. Poslední ze čtveřice našich orlů je nejmenší orel křiklavý (Aquila pomarina). Tento druh byl v minulosti rovněž pronásledován tak, že jeho úspěšná hnízdění v minulém století byla velmi sporadická.