Noční ryby v pavilonu Tanganika
V expozici Noční Tanganika jsou k vidění nejrůznější živočichové, kteří jsou aktivní převážně v noci – savci, plazi, bezobratlí a také dva druhy ryb: pasumec elektrický – ryba schopná elektrického výboje až 400 V a rypoun dlouhorypý – ryba se svítícíma očima.
Díky zvláštním svalovým vláknům umí pasumec vytvářet elektrické výboje 300-400 voltů. Tyto výboje používá zejména k vymezování teritoria, ke komunikaci a také k obraně. Chovatelé proto musejí být při práci maximálně obezřetní, výboje ale nejsou smrtelně nebezpečné. Zvláštní schopnosti pasumců znali už staří Egypťané – z dochovaných maleb starých více než 2000 let je zřejmé, že byly tyto ryby využívány v lázních. Jejich výboje byly považovány za léčebné.
Pasumec v noční expozici obývá akvárium s hejnem rypounů dlouhorypých. Tyto ryby mají trubičkovitě prodloužená ústa (odtud jejich název). I tento druh umí vytvářet elektrický výboj, ale výrazně slabší než pasumec. V noci se orientuje pomocí velkých očí, které fungují jako oči nočních savců – mají speciální světločivnou vrstvu tapetum lucidum, jež umožňuje vidění i za velmi slabého světla. Pokud na ně posvítíme, odrážejí světlo a vypadají, jako by svítily.
Vodní žába v Pavilonu evoluce
Menší akvárium v Pavilonu evoluce obývá vedle hejnka ryb i jeden zástupce obojživelníků – drobnější žába drápatečka Boettgerova (Hymenochirus boettgeri), která vodní prostředí neopouští ani v dospělosti. Je to poměrně malá žába dorůstající do velikosti okolo 4 cm. I v dospělosti žije trvale ve vodě a pravidelně vyplouvá k hladině, aby se nadechla. Mezi prsty na nohou má plovací blány. Vyskytuje se v západní Africe v povodí řeky Kongo. Obývá klidnější a pomalu tekoucí vody zastíněné porostem stromů. Živí se larvami hmyzu a dalšími bezobratlými živočichy. Patří do čeledi pipovití, kteří se vyznačují mimo jiné tím, že nemají hlasivky a jazyk, tudíž nevydávají žádné hlasy. V přírodě zatím nepatří k ohroženým druhům, ale v budoucnu se tak může stát zejména v důsledku ubývání jejího přirozeného prostředí, tj. původních deštných lesů, a jejich přeměna na zemědělskou půdu. Velmi často se také chová jako domácí mazlíček.
Mláďata u komb ušatých
Mláďata komb ušatých, která se narodila v polovině ledna, rostou jako z vody. V přírodě rodí komby do hnízd ve stromových dutinách, kde jsou bezbranná mláďata ukryta v bezpečí před případnými predátory. V zoo proto mají k dispozici několik budek, které stromové dutiny nahrazují. V nich tráví mláďata první dny svého života, později je samice často přenášejí na jiná místa v expozici. Jak se mláďatům daří, můžete shlédnout na sestřihu záznamu z kamery, která monitoruje jednu z budek.
První mládě binturonga v Zoo Ostrava
Chovatelé v ostravské zoologické zahradě s napětím sledují odchov prvního mláděte binturonga, který probíhá v pavilonu indických zvířat. Mláděti této největší cibetkovité je jeden měsíc (narodilo se 18. prosince 2016) a zatím se má čile k světu. Jedná se o první zatím úspěšně odchovávané mládě binturonga v Zoo Ostrava. Tento druh chováme od roku 1981, ale až do roku 2009 se nedařilo sestavit pár, který by se rozmnožil. Mládě prospívá dobře, stále více času už tráví i mimo boudičku, kde ho starostlivá matka během prvního měsíce ukrývala, a začíná prozkoumávat a objevovat okolí.
Jak loví stříkouni lapaví
Skupina třinácti stříkounů lapavých (Toxotes jaculatrix) obývá v pavilonu Papua akvaterárium s názvem Batanta – pobřežní mangrove, které představuje typický biotop, jaký stříkouni v přírodě obývají. Kromě Papuy se vyskytují i v dalších příbřežních oblastech v jihovýchodní Asii a v severní Austrálii. Stříkouni mají zajímavý způsob lovu. Na rozdíl od jiných druhů ryb, které sbírají hmyz z vodní hladiny, dokáží vystříknout ústy proud vody tak, že trefí i hmyz sedící nad hladinou. Kořist dokáží zasáhnout na vzdálenost až 2-3 m. Pokud nezasáhnou kořist první ranou, stříkají opakovaně. Dospělí jedinci zasahují kořist zpravidla napoprvé, mladé rybky se tomu postupně učí.