Skupina plameňáků kubánských (Phoenicopterus ruber ruber) v ostravské zoologické zahradě aktuálně čítá 58 jedinců. Letos zasedlo na vejce 12 chovných párů. Samice plameňáků snáší jedno bíle zbarvené vejce do homolovitého hnízda vysokého až 30 cm vybudovaného z bahna, písku a dalšího stavebního materiálu z okolí hnízda. Při inkubaci vejce i při následné péči o mládě a jeho krmení se střídají oba rodiče. Aktuálně jsou v hejnu k vidění čtyři mláďata. První dvě mláďata se v zoo vylíhla 18. a 19. června, další dvě pak začátkem července (1. a 3.). Čtyři páry ještě svá vejce inkubují. U zbývajících párů nebylo hnízdění úspěšné.
Ostravská zoo chová starobylé elegantní ptáky ze specializovaného řádu plameňáků (Phoenicopteriformes) od roku 1979 a během této doby se podařilo odchovat bezmála 100 mláďat.

V největší průchozí voliéře v Zoo Ostrava přibyli další obyvatelé. Většina druhů se zde úspěšně rozmnožuje, ale návštěvníci se mohou těšit i na zcela nový druh – kolpíka růžového (Platalea ajaja), který je nápadný nejen svým zbarvením, ale také nezvyklým tvarem zobáku. Video zachycuje obyvatele průchozí voliéry La Pampa – mláďata kardinálovců zelených (Gubernatrix cristata) a ibisů šedokřídlých (Theristicus melanopis) a krmení, z něhož je patrné, jak si ptáci opatřují potravu různě tvarovanými zobáky: ibisi hledají tenkým zobákem v substrátu drobné živočichy jako pinzetou, kachny cedí vodu přes zobák s vroubkováním jako přes sítko, kolpíci chytají kořist pomocí zobáku ve tvaru lžíce, kondoři mají silný zobák určený k trhání a porcování kořisti.

Přírodní areál Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava je již dlouhá léta pravidelným hnízdištěm „létajících drahokamů“ našich vod – ledňáčků říčních (Alcedo atthis). Na vybraných místech pro ně bylo vybagrováno několik kolmých stěn v blízkosti vody, které v předchozích letech ledňáčci využívali k hnízdění. Po loňské přestávce, kdy pro tuhou zimu ledňáčci nepřežili, se letos opět objevili. Nový pár ale zahnízdil na jiném místě a úspěšně vyvedl čtyři mláďata.

Při procházce areálem Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava mohou návštěvníci ve stádech jelenů pozorovat zatím deset letošních mláďat. Na začátku prohlídkové trasy u jelenů milu (Elaphurus davidianus, v přírodě vyhubený druh) jsou to tři kolouši – jeden sameček, jedna samička a jedno mládě zatím neurčeného pohlaví. U axisů indických (Axis axis)  ve výběhu Indie zblízka jsou to čtyři kolouši – tři samečci a jedna samička. V dolní části zoo jsou pak ve výběhu siků vietnamských (Cervus nippon pseudaxis, v přírodě vyhubený poddruh) tři kolouši – dva samečci a jedna samička. Dalších devět mláďat axisů indických (Axis axis) je pak k vidění při projížďce po safari – čtyři samečci a pět samiček. O všechna mláďata jejich matky příkladně pečují, žádné není opuštěné.
U některých jedinců na záznamu je patrná výměna zimní srsti za letní.

V přírodním areálu Zoologické zahrady a botanického parku Ostrava podařilo zachytit na video plachého hryzce vodního (Arvicola amphibius) – našeho největšího hraboše. Tito hlodavci váží až 180 gramů (nepůvodní ondatra je větší) a žijící skrytě, proto pozorování i pořízení videa se podaří málokdy. Hryzci sice nejsou v naší přírodě vzácní, ale většinou můžeme pozorovat pouze výsledky jeho „práce“. Ve vodních biotopech jsou to okousané zelené části rostlin. V mnoha částech Evropy jsou hryzci vysoce ohroženým druhem z důvodu predace nepůvodním norkem americkým. Hryzci se rozmnožují 2–3x do roka a ve vrhu bývá většinou 4–6 mláďat.
Video zachycuje hryzce vodního v jedné z tůní v Zoo Ostrava. Na záběrech je vidět i užovka obojková, která se v zoo také přirozeně vyskytuje, avšak hryzce neloví. Přirozenými predátory hryzců jsou hlavně sovy a draví ptáci, například poštolky, z šelem pak lasice hranostaj, kuna či liška.