Sova pálená (Tyto alba) je z 36 poddruhů v České republice zastoupena jediným poddruhem - sovou pálenou středoevropskou (Tyto alba guttata).
Mýty o sově pálené
Sovy jsou díky svému skrytému způsobu života opředeny mnoha pověrami. Pro jejch vazbu na lidská sídla o nich kolovala řada pověr, např. že:
- zabitá sova přitlučená na vrata od chléva uchrání dobytek uvnitř od zlých sil
- objeví-li se v krajině mnoho sov, je to předzvěst, že krajinu stihne neštěstí
- čarodějnice se často v pohádkách vyobrazuje se sovou, a tak se v dětech udržuje přesvědčení, že sova je pták čarodějný.
- symbol moudrosti - sova se odjakživa považovala za velmi inteligentní
- sovy vidí výborně v noci, ve dne nevidí
Skutečnost o sově pálené
Středně velká sova charakteristická svým typickým zbarvením a srdčitým „závojem“ okolo obličeje. Stejně jako ostatní sovy má i sova pálená specifický tvar a strukturu peří, které jí umožňuje zcela neslyšný let. To má zřejmě za následek strach z „nočního přízraku“ prolítnuvšího náhle kolem netušících hlav lidí.
Zrak mají sovy velmi citlivý. Jsou schopny zachytit i nepatrné zbytky světla a mohou proto létat a lovit i v podmínkách, kdy nejen člověk, ale ani většina dalších zvířat už nic nevidí. Barvy však sovy rozpoznávají hůře. Přesto však sovy vidí výborně v noci i ve dne.
K lovení potravy pomáhá sovám také velmi jemný sluch. Kožní záhyb u ústí zvukovodu plní podobnou funkci jako ušní boltec, tedy jakési nasměrování zvukového signálu k zevnímu zvukovodu. Další pomůckou pro lokalizaci přicházejícího zvuku umožňuje sovám různé postavení uší na lebce (levé ucho je výše než pravé).
Údajná moudrost sov patrně vznikla z dojmu velké hlavy a tudíž i velkého mozku. Lebka sov a tím pádem ani mozek nejsou příliš velké, dojem velké hlavy způsobuje množství peří, které pokrývá nejen hlavu, ale i celé tělo sov. Proto ani inteligencí sovy nepřevyšují většinu ostatních ptáků.
Původním prostředím sovy pálené jsou dutiny – skalní či stromové. V naší krajině je však sova pálená vyloženě tzv. synantropní druh – vázaná na lidská obydlí. Obývá převážně dutiny v budovách – v půdách, stodolách, kůlnách, ve věžích kostelů apod.
Sova pálená hnízdí nejčastěji v dubnu, a pokud má dostatek potravy (převážně hraboš polní a další drobní savci a ptáci) a příhodné klimatické podmínky, může hnízdit i dvakrát ročně.
Sova pálená v ČR
V několika posledních desetiletích došlo k výraznému poklesu početnosti sovy pálené. Na území České republiky dnes patří sova pálená k silně ohroženým druhům. V letech 1985-1989 byla početnost na celém území (tehdejšího Československa) odhadována na 400-700 párů. V mnohých oblastech zcela vymizela, jinde byli jen ojediněle pozorováni dospělí jedinci bez prokázaného hnízdění. Pokračující snižování početnosti sovy pálené vedlo ke vzrůstajícímu zájmu o tento druh a jeho ochranu. V roce 1997 byla vyhlášena Ptákem roku, v roce 1998 byla ustanovena Skupina pro ochranu a výzkum sovy pálené v ČR.
Příčiny úbytku sovy pálené (i dalších druhů sov):
- Úbytek přirozených hnízdních nabídek (starší zemědělské usedlosti a hospodářské budovy, rekonstrukce a následné uzavírání tradičních hnízdních míst na kostelních věžích)
- Úbytek potravní nabídky v důsledku rozsáhlých změn v zemědělské krajině
- Zvýšený predační tlak - synantropizace a několikanásobné zvýšení početnosti kuny skalní
- Tonutí ptáků na farmách ve většinou již nepoužívaných nádržích na melasu či jinou tekutinu
- Uhynutí ve vertikálně stojících rourách (např. větrací šachty, vzduchotechnika), v nepoužívaných nebo pouze sezónně používaných komínech
- Srážky s dopravními prostředky na silnici i železnici
- Tuhé zimy, tento faktor je nejvíce limitující v kumulaci s latencí populace hraboše polního (tedy nedostatkem potravy)
Záchranné chovy sovy pálené v Zoo Ostrava
Také Zoologická zahrada Ostrava pomáhá při záchraně tohoto vzácného sovího druhu. Chovem sovy pálené se intenzivně věnuje od r. 1995. Do konce roku 2021 se podařilo odchovat přes 493 soviček. Téměř všechna mláďata jsou bezplatně poskytována pro repatriaci - k posílení populace volně žijících jedinců v přírodě České republiky. Zoo Ostrava se ročně podílí na vysazení 20 až 30 mláďat sovy pálené do volné přírody.
První možností repatriace je vypouštění odrostlých, letu schopných mláďat, které ovšem nelze vypustit bez další péče. Než se naučí sama lovit svoji přirozenou potravu, jsou určitou dobu po vypuštění ještě dokrmována člověkem. Jinak by většina zahynula hlady. Sovičky odchované v ostravské zoo jsou předávány odborníkům ze Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích na Moravě, kteří se vypouštění intenzívně a dlouhodobě věnují. Druhou možností je přikládání mladších soviček k vylíhnutým mláďatům do méně početného hnízda v přírodě. Tato metoda je používána na celé Moravě ve spolupráci se Skupinou pro ochranu a výzkum sovy pálené v ČR.
Veškerá manipulace s mláďaty určenými k vypouštění probíhá s minimálním kontaktem člověka, což je nutné, aby si ptáci nevytvořili na člověka vazbu.
První ptáci byli v zoo chováni od roku 1967, většinou jen na ukázku, bez určení pohlaví. V roce 1994 byly sestaveny první dva chovné páry. V roce 1995 bylo odchováno prvních 10 mláďat, 6 z nich bylo předáno k repatriaci. Postupně byly vytvořeny další nepříbuzné chovné páry z našich odchovaných mláďat a ptáků získaných z jiných chovů. V roce 1998 byly postaveny nové voliéry v zázemí, do kterých byly sovy přemístěny. V současnosti žijí v Zoo Ostrava 3 páry sov pálených.
První snůšky mají sovy už koncem února a odchovají obvykle 3 až 6 mláďat. Protože samice zasedne hned na první snesené vejce, mláďata se po měsíční inkubaci líhnou postupně a mezi prvním a posledním mládětem je značný velikostní rozdíl. Rodiče je krmí předkládanou potravou, v této době krmíme 2x denně a podle potřeby dávku zvyšujeme. Boudy pravidelně čistíme a provádíme kontrolu mláďat, ale snažíme se sovy při hnízdění vyrušovat co nejméně. Sovy mívají zpravidla dvě snůšky.
Po dosažení věku dvou měsíců jsou mláďata předávána k repatriaci. Spolupracujeme se Záchrannou stanicí a centrem ekologické výchovy v Bartošovicích. V letech 1998 až 2004 Zoo Ostrava v rámci spolupráce se Skupinou pro ochranu a výzkum sovy pálené poskytovala mláďata také panu Karlu Poprachovi, který podkládal malá, asi měsíční mláďata do kontrolovaných budek hnízdícím párům ve volné přírodě.
Naděje pro sovu pálenou
Díky zvýšené pozornosti došlo v poslední době k určité stabilizaci populace sovy pálené v České republice, přesto však populace výrazně kolísá v závislosti na nabídce potravy v regionu. Sova pálená je v současnosti v ČR rozšířena zejména v nižších polohách s majoritní populací na jižní Moravě. Naopak téměř vymizela z pahorkatin (např. Českomoravská vrchovina) a také z rozsáhlých oblastí jižních Čech. Jejich celkový hnízdní stav se odhaduje asi na 540 párů (Závalský 2004).
Důležitou podmínkou pro přežití tohoto druhu ovšem není jen dostatečný počet vypuštěných jedinců, ale zejména zajištění dostatku vhodných hnízdních možností a potravní nabídky.
Sova pálená u nás doma
Sovy v posledních staletích využívají k hnízdění zejména lidská obydlí - půdy, stodoly, věže kostelů, opuštěné budovy apod. Najdete-li na půdě vašeho domu či chalupy plstěné válečky obsahující kosti - tzv. vývržky, pak je možné, že i u vás zahnízdila sova pálená, avšak může se jednat také o běžnějšího puštíka obecného či již vzácného sýčka obecného.
Pokuste se tyto vzácné ptáky nevyrušit a zajistěte hnízdícímu páru klid po celou dobu hnízdění, aby mohl úspěšně vyvést své mladé.
Jak můžeme sovám jednoduše pomoci?
- Před zatopením na chatě či chalupě vždy ověřte, že v komíně nebo dokonce až v kamnech není uvězněn žádný pták.
- Nenechávejte odkryté žádné svislé roury, jímky a nádrže s vodou, pokud to lze, přikryjte je, příp. opatřete pletivem, roury a trubky umístěte vodorovně.
- Do nádrží s vodou, které nelze přikrýt, položte na hladinu např. silnější prkénko.
- Na vhodné místo, tj. klidné a nepřístupné, můžete vyvěsit hnízdní budku, např. na strom (pro puštíka obecného či kalouse ušatého) nebo do hospodářské budovy (pro sovu pálenou, sýčka obecného).
Jak vyrobit hnízdní budku
Těm z vás, kteří rádi kutí a rozhodnou se hnízdní budku vyrobit sami ve své domácí dílně, přinášíme několik rad jak postupovat:
K výrobě jsou nejvhodnější dřevěné desky asi 2,5 cm silné, vně ohoblované, aby rychleji odtékala dešťová voda a snížila se nasákavost prken, na sbíjení hřebíky nejméně 70 mm dlouhé. Vhodnou velikost budky pro sovu pálenou naznačuje schéma:
Dno je lépe vsadit mezi boky, aby časem neodpadlo a aby nezatékala voda. Vletový otvor je třeba zabezpečit proti vniknutí kuny, např. plechovými zábranami (viz fotografie). Pro kontrolu a čištění budky je stříška odklápěcí. Jako výstelka budky jsou vhodné hobliny nebo troud z tlejícího dřeva. Budku je samozřejmě nutné na stanoviště pečlivě upevnit (do výšky min. 4 m), aby se neuvolnila a nespadla.
Pokud nemůžete budku vyrobit sami a přesto byste chtěli nějakou instalovat, obraťte se na stolaře či truhláře.
Rozhodně nebuďte zklamaní, nezahnízdí-li ve vaší budce žádná sova hned v prvním roce, příp. v prvním roce zahnízdí a v následujícím už ne. Nechť vás neodradí ani to, že se v budce zabydlí úplně jiný druh ptáků, příp. tam ptáci budou jenom nocovat. Vězte, že váš počin nebyl zbytečný.
Zdroj informací:
Závalský, O.: Naši dravci a sovy a jejich praktická ochrana. Nový Jičín 2004, str.: 4
Firlová Sylva, Zoo Ostrava
Použité fotografie Karla Popracha, Dalibora Baluta a Sylvy Firlové
Skupina pro ochranu a výzkum sovy pálené v České republice
Více informací najdete na stránkách těchto organizací:
ZO ČSOP Nový Jičín – Záchranná stanice a centrum ekologické výchovy v Bartošovicích na Moravě
Projekt je spolufinancován z prostředků Evropského regionálního rozvoje.
