Ano, je tomu skutečně tak jak píšete. Podle dostupných zpráv již tento hroch dávno nežije. Všechno na světě se rychle vyvíjí, i pohled na cirkusy. V minulosti bylo skutečně možné v cirkusech vidět nejen medvědy na motorkách, lvy a tygry v malinkých klíckách a skákající přes hořící kruhy, ale i taková zvířata jako jsou lachtani, žirafy, hroši, nosorožci či dokonce i šimpanzi v oblečcích. Ani naše Zoo nebyla tehdy žádnou výjimkou a podobně jako ostatní zoologické zahrady celého světa s cirkusy v některých případech spolupracovala. Z dnešního pohledu je to pro nás jen velmi těžko akceptovatelné. Na doplnění uvádím i to, že v letošním roce se Zoo Ostrava stala plnoprávným členem nejprestižnější profesní organizace zoologických zahrad a akvárií - WAZA (Světová asociace zoologických zahrad a akvárií). Již samotné členství v této organizaci, o které jsme dlouhodobě usilovali a pro které jsme museli vyvinout spoustu úsilí, neumožňuje odkládat přebytečná zvířata do cirkusů a podobných zařízení, jako tomu bylo v minulosti. Více si o koncepci moderních zoologických zahrad, ke které se plně hlásíme, přečtete na našem webu v nově zřízené sekci Ochrana přírody - Světová strategie ochranářské práce zoo a akvárií. Petr Čolas, ředitel

Pravdou je, že dnes je tento poddruh nejen regulerně uznáván, ale i chován v zoologických zahradách a jeho chov je mezinárodně řízen. Dokonce se tato nominátní rasa jeví jako velice vyhraněná, podobně jako asijští lvi a je ji možné charakterizovat některými typickými znaky, jako je např. delší srst u obou pohlaví, což má souvislost zřejmě s jeho místem původního výskytu - pohoří Velkého a Malého Atlasu v severní Africe, kde jsou běžné i teploty pod nulou a sníh. Tito lvi byli již historicky i odděleni od jiných lvů pouštěmi na jihu i východě Afriky. Jeho chovu se u nás věnují zoo v Plzni a Olomouci. Dnes všichni žijící lvi berberští (asi 80 jedinců) jsou potomky lvů z chovu v královských dvorech v marockém Rabatu. Dodnes se zpracovávají muzejní exponáty v muzeích celého světa, aby se mohly výsledky porovnávat s DNA lvů z chovu v lidské péči. Poté bude možné stanovit, kteří jedinci a které chovy vykazují nejmenší stupeň hibridizace s jinými populacemi. Z tohoto hlediska se jako ejčistčí jeví berberští lvi v Olomouci, Plzni, Vídni, Dortmundu a Stuttgartu. O tom, kteří lvi bojovali v arénách starých říší pojednává řada studijí. Dá se říct, že z uměleckých výjevů se dá u samců poznat, zda měli hřívu na břiše nabo loketní hřívu a podobně, takže se z těchto děl dá poukazovat na původy bojujících lvů. Není možné však s jistotou tvrdit, že kost z vykopávek bude právě od lva z Atlasu, protože lvi se často dováželi z více míst, dokonce z míst, kde už dnes žádní lvi nežijí (Egypt, Persie a pod.). Sám jsem zvědav, jaké závěry tedy z výzkumu DNA vyplynou. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, slonice Soňa byla vyřazena z chovu ve věku 35 let z důvodu nevyléčitelné rakoviny kopyt. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Na našich stránkách jistě budete informováni o odchodu Adélky. Co se týká další části dotazu, vše souvisí s již mnohokrát diskutovanou otázkou stáří pavilonu. Ivo Firla, zoolog

Dobrý den, jaguáři se nikam nepoděli, samec Bady uhynul již před několika lety a samici Tery najdete v pavilonu šelem. Pokud jde o kapybary – naše dvě stará zvířata uhynula (v poměrně vysokém věku 11 let) a o obnovení chovu kapybar zatím neuvažujeme. Pavilon hrochů je již velmi starý a vyžaduje rekonstrukci. Pořizovat nová zvířata do těchto podmínek nemá smysl. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

To jestli se některý druh zvířete vůbec rozmnožuje či ne, je ovlivněno celou řadou faktorů. Důležité je mít vhodnou chovnou skupinu - proto se v poslední době klade velký důraz na to, aby nová chovná zařízení pro slony umožňovala chovat více zvířat včetně samce, a ne jednotlivá zvířata jen pro ukázku. Sloni jsou inteligentní tvorové, záleží na jejich přizpůsobení se novému prostředí. Problémů je ale mnohem více. Ani s těmi hrochy to nemusí být vždy jednoduché. Ivo Firla, zoolog

Dobrý den, šimpanzi ani jiní lidoopi nejsou zvířata, která lze chovat doma! Přesto se bohužel najdou lidé, kteří lidoopí mláďata kupují. Aby však bylo možné mláďě odchytit, pytláci musí zabít matku a další členy rodiny. Odhaduje se, že pro každého šimpanze (také gorilu nebo bonoba), který je prodáván na exotickém trhu se zvířaty, zahyne až 10 dalších členů tlupy. Šimpanzi dnes čelí vysokému riziku vyhynutí ve volné přírodě – z odhadovaného 1 – 2 miliónu šimpanzů, kteří žili před sto lety, dnes zbývá okolo 150.000 zvířat! Není to jen díky lovu mláďat pro lidskou zábavu, ale také lidoopí maso, produkty, jež jsou považovány za luxusní (z gorilích rukou se např. vyrábějí popelníky) a ztrátě přirozeného prostředí. Zbývá jen dodat, že šimpanzi jsou chráněni před mezinárodním komerčním obchodem Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) a kdokoliv, kdo pro tyto účely převáží živého šimpanze, překračuje zákony. Ani zoologické zahrady dnes neprodávají lidoopy soukromým osobám nebo cirkusům, je to proti jejich etickému kodexu. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Děkujeme za pochvalu, myslím, že i lvi se na větší a zatravněné ploše plné podnětů cítí mnohem lépe. Neřekl jsem, že jsem skeptický k rozdělování lvů na poddruhy, ale že jsem skeptický k rozdělování lvů na poddruhy jen podle hřívy samců, to je rozdíl. Skutečně jsem viděl obrázky lvů z Indie a samci měli barvu hřívy i různě tmavou. Jestli ta či jiná skupina je druhem či poddruhem či něčím jiným, je samotným zvířatům fuk. Pro nás jsou samozřejmě důležité populace - ty bychom míchat mezi sebou neměli. Je jasné, že lvi z Indie jsou z jiné populace, než lvi z Jižní Afriky. A že zřejmě bude existovat dost znaků, které v nás vyvolají potřebu lvy rozlišit. To je správné, ale je nutné si uvědomit, že dřívější areál rozšíření lva byl prakticky kontinuálně propojen od Indie, přes celou Přední Asii, Sinajský poloostrov a pak přes Afriku až na jih, po Kapské Město. Musela tedy zákonitě existovat spousta přechodných typů a pozvolna se měnících znaků. Jako poddruhy jsme pak označili vyhraněné typy, ale ty zdaleka nebyly oddělené ekologicky ani fakticky. Proto taky panuje nejednotnost v názoru na to, kolik a které poddruhy lvů vlastně existují. Myslím, že jen pohledem by pak ani odborník nebyl schopen rozeznat jednotlivé poddruhy od sebe, bez znalosti místa původu. Nebo bez pohledu na znaky na lebce, které ale mohou být proměnlivé a hlavně jsou měřitelné až po smrti zvířete. Proto je taky těžko říct, jaký podíl afrických a indických lvů měl v sobě náš zesnulý Vilík. Koordinátor chovu indických lvů prostě rezignoval na to, aby soudil, který lev z které zoo je čistokrevný indičák, a tak se zavedl chov znovu - dovezlo se několik zakladatelů přímo z Indie a tady už nikdo nebude pochybovat o tom, jestli v některém z nich náhodou nekoluje krev třeba berberského lva. Osobně tedy vyhraněné typy považuji za poddruhy - např. lvi indičtí, kapští, berberští, ale vím, že jejich areál byl v minulostí veliký a plynule přecházel přes jiné-stejné lvy.... Jirka Novák, zoolog

Opravdu nevím, kdo by mohl tzv. stanovit, že jeden hroch má mít zhruba 30 metrů krychlových vody. Zřejmě někdo, kdo hrocha nikdy neviděl.Tolik k výše uvedenému dotazu. Petr Čolas, ředitel

Hroši k pití dostávají čistou pitnou vodu do napáječek na souši. Optimální velikost bazénu (či jiného prostoru) nikde není stanovena (nevím odkud čerpáte - viz. váš následující dotaz). Pokud je ale prostor bazénu menší, tak se přirozeně zvíře nemůže oddávat třeba plavání, jak je to známé z moderních chovných zařízení v zahraničí. Ivo Firla, zoolog

Riziko přenosu onemocnění z člověka na šimpanze jistě existuje, proto se snažíme na tuto možnost upozorňovat návštěvníky alespoň cedulkami. I to je jeden z důvodů, proč pavilon neodpovídá modernímu chovnému zařízení. Mříže umožňují návštěvníkům házet šimpanzům pamlsky, které jim škodí jednak dieteticky, jednak z hlediska přenosu nákazy. V případě nutnosti musíme šimpanze zavírat do vnitřního prostoru, kde není možný kontakt s návštěvníky. Šimpanz s bonobem se v přírodě nepotkají a nevím, zda li někde zkoušeli zkřížit tyto dva druhy. Ivo Firla, zoolog

Dobrý den, předně děkujeme za pochvalné hodnocení sloního chovatelského zařízení a pavilonu. Pak se také omlouvám za pozdní odpověď - vybral jsem si pár dní dovolenou a práce tady je časově tak náročná, že jsem po návratu musel řešit věci, které hořely nejvíce. Ano, už z vašich otázek plyne, že o problematice ledacos víte a že nejasností kolem původu jednohrbých velbloudů je dost na to, aby je objasňovaly dva protichůdné názory. Pro teorii dvou druhů svědčí: Na první pohled je velbloud jednohrbý zcela jiný, než velbloud dvouhrbý. Pro rozlišení do samostatného druhu svědčí i fakt, že domovina dvouhrbých velbloudů je přece jen trochu z ruky od míst, kde se vyskytuje velbloud jednohrbý (byť dnes už pouze jako domácí forma - v divočině velbloud jednohrbý nežije, pokud nepočítáme zdivočelé populace, např. v Austrálii). Velbloud dvouhrbý žije ve Střední Asii - dnes už pouze v Mongolsku, v poušti Gobi. Směrem k Blízkému Východu a k severní Africe by tedy musel překonat středoasijská pohoří, což se jeví jako velmi nepravděpodobné. Taky je nutno zmínit, že plodné křížení je bariérou mezi druhy vždy až od určitého stupně fylogeneze - ano, dobře rozlišené druhy se kříží neplodně, pokud vůbec (např. zebry a osli), naproti tomu je popsána spousta případů plodného křížení u blízce příbuzných druhů - např. opět v čeledi velbloudovitých - lama guanako a lama vikuňa. Pro teorii jednoho druhu svědčí také několik faktů: Ano, oba velbloudi se plodně kříží. Ano, v zárodečném vývoji má velbloud vždy fázi s dvěmi hrby. Navíc, víme dobře, jak domestikace zvířat může měnit podobu a vede ke vzniku různých forem - stačí se podívat do atlasu forem psů... Nikdy se nenašly ostatky divokých velbloudů jednohrbých v paleontologických nálezech a minimálně už 6000 let je tento druh chován jako domácí zvíře v Africe a Přední Asii. Aby to ale nebylo tak jednoduché a my měli spoustu podnětů k přemítání, zkuste si na kostře velbloudů najít deset rozdílů :o). Třeba v pražském Přírodovědném muzeu. Asi je nenajdete. A chcete slyšet můj (soukromý) názor? Je to jedna z těch záhad biologie, na kterou mi dovolte odpovědět vyhýbavě - nevím, vychází mi to fifty fifty... Jirka Novák, zoolog

Nevím, jestli podmínky v zoo na Sibiři jsou drsné. Dost možná mají slušně vyhřívaný pavilón. Roli většinou hrají genetické dispozice - třeba po otci, který je velký, budou mláďata také velká, i když v populaci v přírodě budou lvi i menší. Takto například došlo k tomu, že cejlonští levharti jsou v chovech trochu větší, než ti z přírody, protože těch nemnoho levhartů, kteří do evropských zoo přišli, byli větší. Podstatnou roli hraje také výživa - především v období růstu. Při zanedbání výživy se dá vychovat i v genetické linii velkých jedinců, jedinci malí. Přizpůsobení se velikostí těla je věc generací, takže myslím, že teplota zde rozhodně vliv neměla. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, údaje o pohlavní dospělosti se mohou lišit, protože přesné určení u takových zvířat je obtížnější. Obvykle se vychází z pozorování. Naše hrošice Katka měla první mládě v 5 letech. Ivo Firla, zoolog

Dobrý den, problematika navrácení zvířat do volné přírody je obecně náročnou záležitostí. Nejde snad ani o nutnost nemalého finančního krytí. Nejde také jen o konkrétní zvířata - ta většinou pro podobné úvahy v zoologických zahradách k dispozici jsou. Obvykle tyto úvahy skončí na tom, že prostě vyhubení či téměř vyhubení daného druhu v přírodě mívá obvykle své dlouhotrvající příčiny. V naprosté většině případů je to člověk, který daný druh obírá o jeho prostor a jeho biotop a tedy mu vlastně nedovoluje přežít. Často člověk zvířata pronásleduje přímo. Jednoduše řečeno, zvířata většinou není kam vypouštět. Nemožnost navracet do přírody velké kočky je navíc podpořena jejich biologií - samice učí svá mláďata úplně všemu, tedy i lovu. Velké kočky loví často zvířata rychlejší, bystřejší, v neposlední řadě i VĚTŠÍ. To vyžaduje učení. Taktiku. Lest. Zkušenosti. Malá kočka dokáže baštit uhynulá drobná zvířata, lovit ptáčky, drobné hlodavce a než zdolá prvního zajíce, může docela dobře přežívat. Učit se sama - formou pokusu a omylu. Neúspěšná velká kočka nejspíš zahyne nebo zkusí ulovit domácí zvíře. Jsou i případy napadení člověka. Kočka bez průpravy své matky zcela jistě buď zahyne hlady nebo zkusí ulovit snadnou kořist. A nevím, jak vy, ale já jsem docela rád, že nás velké kočky ve větší míře neloví :o) Přesto patřím k optimistům. Dovedu si představit, že v odlehlých a liduprázdných místech na zemi (momentálně je to spíš sen než optimismus) by za jistých okolností mohl člověk suplovat roli matky a malou velkou kočku vychovat k lovu. Proto budu hájit chov i těchto zvířat v lidské péči - v zoologických zahradách. Dnes slouží zoologické zahrady především jako genetická banka pro případ vyhynutí druhu v přírodě. Každá zoo má také nějaký ten úspěch na poli navrácení zvířat zpět do přírody. Nedovedu si představit, že by dnes někdo rozhodl - rysa chovejme, toho lze vrátit do přírody, tygra vynechejme, u něj to smysl nemá. Jsem hluboce přesvědčen, že doba návratu i dnes nenavratitelných zvířat v budoucnu přijde. Článek o kapských lvech jsem četl také - nevím, jak dopadly jistě zahájené genetické testy, ale tipuji, že pokud by dopadly pozitivně, oběhla by informace celý zoologický svět. Rozmanitost hřívy samců lvů je natolik velká, že jsem skeptický i k rozdělování lvů do poddruhů jen na základě tohoto znaku. Dovedu si představit, že lev (podobně jako muži s vousy a bez) je i na blízké lokalitě tu více a tu méně hřivnatý. Nicméně to, že by tito lvi nesli geny lvů kapských, samozřejmě vyloučit nemohu... Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, ano, v minulosti naše zoo spolupracovala na akci vypouštění rysů zpět do naší přírody. Jelikož došlo k znovuosídlení Šumavy a Beskyd - a v době rozkvětu rysí populace i dalších oblastí u nás, byla akce ukončena. Dnes se rys potýká opět s existenčními problémy, ale nejde o to, že by se sám v naší přírodě neudržel. Pak by byla na místě i jiná pomoc, třeba opětovné znovuvysazování, tedy repatriace atd. Ve skutečnosti je rys ilegálně střílen a tady bohužel nepomůžou tato opatření. Musí se nejprve v praxi zastavit pytláctví, a to je velice těžký úkol. Podle slov jednoho známého myslivce (a ti slušní, co se k přírodě chovají citlivě, mi jistě teď prominou, protože těch se to netýká) má každý myslivec na stěně kůži rysa nebo o ní usiluje. Pokud by to byla pravda i jen částečně, tak je tlak na tuto šelmu ohromný. Pro ochranu a záchranu rysa tedy momentálně není podstatný další projekt repatriace, ale hlavní je udržet a podpořit populaci na území, kde již rys žije. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, o stavbě dinoparku neuvažujeme, naší prioritou je zlepšit životní podmínky již chovaným zvířatům, ne investovat do výstavby zařízení jako je dinopark. Monika Ondrušová, asistentka ředitele