Dobrý den, pokud budete mít jakékoliv dotazy ohledně adopce, obraťte se na mě – email: ondrusova@zoo-ostrava.cz. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, o chovu hrabáčů neuvažujeme. Jedná se o poměrně náročný druh (zejména co se týká potravních nároků) a navíc je to zvíře se spíše noční aktivitou. Bez nákladného nočního pavilonu by jej lidé přes den viděli maximálně pospávat v brlohu. Stoprocentní jistotu ohledně pohlaví hrošátka budeme mít nejspíše až v době jeho pohlavní dospělosti. Derlich Stanislav - zástupce ředitele

Dobrý den, toto růžové zbarvení se u hrochů vyskytuje, nejedná se o nic nepřirozeného. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, informace o mláděti jsou již v Novinkách. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, gepardi, nosáli i mravenečníci jsou jistě velice zajímavá a populární zvířata, ale s jejich chovem nepočítáme ani ve střednědobém výhledu. Je to opět otázkou priorit a dokud bude řada našich stávajících zvířat v nevyhovujících podmínkám, tak až na menší výjimky nebudeme příliš investovat do expozic pro nová zvířata. Navíc je získání mravenečníků spojeno s nemalými obtížemi a byl by to jistě běh na dlouhou trať (jejich získávání trvá mnohdy řadu let s nejistým výsledkem). V případě gepardů jde o další kočkovitou šelmu, jejichž počet bychom spíše rádi omezili (postupně počítáme např. s ukončením chovu pum, jaguárů a tygrů sumatránských - jedná se o starší zvířata). Chov kočkovitých šelem (šelem obecně) je poměrně nákladný a navíc se pro ně obtížně zajišťují odpovídající podmínky. Chceme proto zbylým druhům kočkovitých šelem (např. tygr sibiřský, lev indický, levhart cejlonský, kočka rybářská atd.) nabídnout lepší podmínky výstavbou nových výběhů či spojováním těch starých. Stanislav Derlich - zástupce ředitele

Dobrý den, chovu myší bodlinatých se naše zoo nevěnuje. Ale adoptovat můžete třeba některou z myší páskovaných, které jsou u nás od letošního roku. Přispět můžete jakoukoliv částkou od 200,- Kč. V naší zoo nemusíte zaplatit celou částku na výživu zvířete, můžete se na chovu zvířete podílet. Bližší informace naleznete v sekci Adopce, sponzorství. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Ano, lvi se do výběhu dostanou chodbou, která vede pod návštěvnickou cestou. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, jsou poddruhy levhartů, u kterých se vyskytuje i černá forma. V Zoo Ostrava nikdy nebyl černý levhart určeného poddruhu, tedy ani černý levhart cejlonský (Panthera pardus kotyia). Měli jsme však v historii chovu celkem 13 černých levhartů bez určení subspecie, tedy dost možná kříženců. V dřívějších dobách nebyly zoo tak zaměřeny na chov ohrožených druhů jako dnes, a proto i takovíto jedinci byli chováni. Zřejmě z výchovných a vzdělávacích důvodů. Bezpochyby jste tedy zaměnil tyto levharty za levharty cejlonské. Tygřice Kity více méně dožila, byla utracena, aby se netrápila, když už se téměř nehýbala, a to 11. 12. 2004. V historii Zoo Ostrava jsme odchovali s výjimkou irbisů všechny druhy velkých kočkovitých šelem. Od poddruhu tygra sumatránského jsme odchovali 20 mláďat, u jaguárů jsme měli 22 mláďat. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, podrobnější informace ohledně chovu slonů naleznete v odpovědi k dotazu z 29.7. Šance, že by Jumbo mohla zabřeznout není příliš velká. Co se týká příkopu ve výběhu nosorožců, samozřejmě zde existuje riziko zranění. Tak byl ale tento výběh v šedesátých letech postaven. Dnes je pro nosorožce zcela nevhodný, a z tohoto důvodu v jejich chovu pokračovat nebudeme. Mohu Vás však ubezpečit, že naši nosorožci nikdy do příkopu nespadli a ani neměli tendenci jej zdolávat. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, bohužel pro Vás a Vašeho pejska nemám dobrou zprávu, do naší zoo se se psy nesmí. Důvodem je především skladba zvířat a expozice, které se čím dál více ubírají směrem k otevřeným výběhům bez zbytečných mříží a hrazení. Asi se mnou budete souhlasit, že ne všichni majitelé psů jsou zodpovědní a ukáznění. Je jasné, že psi za nic nemohou, ale máme hořkou zkušenost se dvěmi psy, kteří před léty vběhli do výběhu plameňáků. Přišli jsme o sedm zvířat, v době, kdy se ptáci snažili hnízdit. Když opomenu finanční ztrátu (jeden plameňák měl tehdy hodnotu okolo 70.000,- Kč), přišli jsme na dlouhá léta o chovnou skupinu a plameňáky jsme deset let vůbec nerozmnožovali. Příkladů a špatných zkušeností máme bohužel více (psi nám např. zdecimovali chovné stádečko axisů a vzácných jelenů lyrorohých). Naše zoo je hodně zaměřená na chov menších ptáků, jako jsou např. vrubozobí ptáci a plameňáci, a ti mohou být psy nejvíce ohroženi. Doufám, že přijmete toto vysvětlení, že náš záměr nepočítat s otevřením Zoo Ostrava pro pejsky je správný. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, jak stárneme, stárnou s námi i naše zvířata. Ale předně musím upozornit, že černě zbarvený levhart cejlonský v naší zoo nikdy nebyl a nevyskytuje se ani v přírodě! Bady, samec jaguára, byl utracen v roce 2003 (tohle je u nevylečitelně nemocných a starých koček běžná praxe - euthanasie - jde o to, že velké kočky mají velice nízký práh bolesti, dokáží žít docela dlouho i s poměrně těžkými nemocemi nebo zraněními, což je bezpochyby přizpůsobení se podmínkám přírody. Pokud by šelma umírala při každém šrámu, asi by z přírody tahle krásná zvířata rychle vymizela...). Pitvou jsme prokázali selhání organismu - vlastně jsem byl překvapen, jak mohl Bady vůbec žít tak dlouho s otravou organismu (kůže byla zcela žlutá, což ale pod srstí nebylo vidět, žlutý byl i jazyk a sliznice). Měl zvětšená játra a tekutinu v dutině tělní. Věk v době euthanasie - 17 let - byl již tedy velice starý. Tygřice sumatránská Kity se dožila dokonce 20 let! Euthanasii jsme provedli těsně před smrtí, kdy Kity již nechodila, jen ležela. Také již nežrala. Chov obou druhů (u tygra jde o poddruh) do budoucna ukončíme. Samec tygra sumatránského Matys je také 20 letý a i když stále chodí a žere, projevuje se u něj již senilita (což je s ohledem na zmíněný věk pochopitelné). Samice jaguára Tery (černá forma) má 18 let. Ta tedy zatím zdárně ustála všechny možné operace a léčebné zákroky. Má však problémy se střevy a musí dostávat maso striktně bez kostí! Do budoucna se (z velkých kočkovitých šelem) budeme věnovat nadále chovu tygra ussurijského, levharta cejlonského, lva indického a irbise. Důvodem k omezení chovu druhů či poddruhů v naší péči je především ten fakt, že musíme a chceme vybudovat prostorné a velkorysé chovné zařízení, které tato zvířata vyžadují. Jedině v přirozených podmínkách budou šelmy plně spokojené a ukáží svou majestátní krásu. Plánujeme zbourat klece z let sedmdesátých. Vše závisí na finančních prostředcích a je jasné, že není možné v reálném čase tyto podmínky vytvořit všem kočkám, které momentálně v naší zoo jsou. A také je jasné, že adepti pro nová chovná zařízení se nerekrutují pouze z řad kočkovitých šelem... Jiří Novák, zoolog

Ptáte se na to, kdy u nás v zoo vylézá hroší mládě na souš? Pak tedy musím říct, že jde o dosti individuální záležitost. Mládě je totiž (i přírodě) ve vodě více v bezpečí, dokonce pod vodou saje mléko. Takže, když jde matka na souš, aby se nasytila, mládě čeká ve vodě. U nás začínají mláďata následovat matku někdy po dvou týdnech, někdy po měsíci a půl. Jak říkám, záleží na konkrétním mláděti a jeho silách. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, ano, měly by to stihnout. Vývoj mláďat u pěvců je poměrně rychlý - u jiřiček jsou mláďata vzletná v rozmezí 22 až 32 dní. Několik dní je rodiče i pak ještě krmí, ale konec srpna je ještě docela běžný termín hnízdění, takže bych neměl obavu. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, pokud se jedná o webové stránky www.autovlacek.cz, tak Zoo Ostrava nemá ani nikdy neměla s jejich tvorbou vůbec nic společného. Pokud jde o dotaz, zda hodláme chovat jihoamerické drápkaté opice - určitě ano, tato skupina doposud není mezi našimi zvířaty zastoupena a splňují i řadu dalších pro nás důležitých kritérii - nejsou příliš velké, takže se pro ně dají vytvořit vhodné odpovídající životní podmínky za relativně přijatelných finančních nákladů, řada druhů patří mezi ohrožené a tím je splněno i naše kritérium věnovat se přednostně druhům zvířat zařazeným v záchranných programech a v neposlední řadě jsou i návštěvnicky atraktivní. Z finančních důvodů to ale rozhodně nebude v nějakém masovém měřítku, spíše jen jako ukázka rozmanitosti a biodiverzity. Termín realizace záleží tak jako u všeho na tom, jak se nám bude dařit získávát finanční prostředky. Podrobněji jsem se již o druzích či skupinách zvířat, která bychom rádi představili návštěvníkům, opakovaně rozepisoval spolu se svými kolegy v jiných částech návštěvní knihy. Petr Čolas, ředitel

Vodu měníme dvakrát týdně, ale i kdybychom ji měnili denně, nepoznáte to. Během deseti minut po té, co hroši vlezou do vody, je z ní opět hroší ráj (pro nás tedy spíš páchnoucí močál). Je to hroší přirozenost a ani v přírodě nežijí hroši jen ve velkých jezerech a řekách, kde je voda stále čístá. Žijí také ve slepých ramenech řek, v malých jezírkách, močálech, takže s nadsázkou můžeme říct, že z tohoto pohledu představuje naše expozice v Zoo Ostrava právě tuto část hroších biotopů. Ale nejsme a nemůžeme být se stavem této expozice spokojeni. Momentálně se snažíme zajistit finanční prostředky a pracovat na projektu, abychom v co nejkratší době mohli návštěvníkům představit hrochy třeba v trochu čistějším jezírku. Znamená to vybudovat filtrační zařízení a systém vytápění, a to si asi (při pohledu na velikost bazénu a uvědomění si množství vyprodukovaných exkrementů) dokážete představit, o jakých částkách mluvíme. Hroší kůže je citlivá především na vysušení a spálení sluncem. Proto jsou taky spíš nočními tvory. Proti infekcím jsou hroši velice odolní - když si představíte, jaké rány si dovedou v zabahněných močálech zasazovat zvířata mezi sebou, např. bojující samci... Přesto v přírodě žijí ryby (např. parmičky rodu Labeo) a ptáci (např. volavky a klubáci) a ti všichni mají užitek z toho, že hroši jsou. Nejde tedy o to, že by o kůži hrochů pečovali. Prostě se na ní živí parazity a hrochům to jen tak mimochodem prospívá. V zoo nemáme ve vodě žádné kožní parazity a nemáme tady ani mračna obtěžujícího hmyzu, takže se hroši bez těchto pomocníků obejdou. Pokud tedy někdy v budoucnu vytvoříme expozici, kde budou s hrochy žít i volavky nebo ryby, bude to spíš pro ukázku návštěvníkům než pro ulehčení hroší kůži. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, ano máte pravdu, v bazénu je nějakou dobu po každém narození hrocha záměrně snížená hladina vody. Jednak se tak snadněji udrží potřebná vyšší teplota vody (což sice není případ těchto teplých letních dní, ale v podstatě jinak celého zbytku roku) a jednak se sníží námaha mláděte při nadechování (v přírodě hroši rodi svá mláďata na mělčinách). Taky finanční náklady spojené s ohřevem vody nejsou bohužel rozhodně zanedbatelnou položkou. Takže k dotazu, zda to nevadí ostatním hrochům - ano vadí, určitě z toho nejsou nadšeni, ale zastaralá konstrukce bazénu a vůbec celé expozice hrochů ani jiné řešení, než dočasné snížení hladiny vody bohužel neumožňuje. Petr Čolas, ředitel

Opravdu došlo k omylu, Honza se narodil v roce 1967. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, situace se lvy v lidské péči je poněkud složitější. Poddruh z Indie, jehož chovu se věnujeme, bývá v zoologických zahradách poměrně vzácně. V minulosti se bohužel do chovu v některých zahradách přimíchali i afričtí lvi - tím pádem se linie ohrožených indických lvů v lidské péči dostala na slepou kolej. I naší staří lvi patřili k této hybridní linii. Samec lva - Willík měl pokročilou rakovinu a musel být utracen ve svých 14-ti letech. S chovem (tohoto v přírodě ohroženého poddruhu) tedy začínáme znovu, samozřejmě nám teď jde především o to, abychom v rámci záchranného chovu v Evropě získali čistokrevné jedince. S koordinátorem chovu jsme proto ve spojení a jakmile se naskytne příležitost, přivezeme partnera k naší geneticky velice cenné lvici. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, k oddělení hrochů v bazénu slouží posuvné hřebeny, kterými je možné bezpečně rozdělit zvířata i ve vodě. Držet hrochy bez vody, ve které tráví většinu svého života, by bylo krajně nešetrné. Mládě navíc dokáže dříve plavat než chodit, a tak stejně jako ostatní hroši ve vodě i spí. Hroši vycházejí z vody pouze za potravou, v přírodě zejména v noci, kdy dokáží ujít i několik kilometrů za pastvou. Monika Ondrušová, asistentka ředitele