Dobrý den, chovu myší bodlinatých se naše zoo nevěnuje. Ale adoptovat můžete třeba některou z myší páskovaných, které jsou u nás od letošního roku. Přispět můžete jakoukoliv částkou od 200,- Kč. V naší zoo nemusíte zaplatit celou částku na výživu zvířete, můžete se na chovu zvířete podílet. Bližší informace naleznete v sekci Adopce, sponzorství. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Ano, lvi se do výběhu dostanou chodbou, která vede pod návštěvnickou cestou. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, jsou poddruhy levhartů, u kterých se vyskytuje i černá forma. V Zoo Ostrava nikdy nebyl černý levhart určeného poddruhu, tedy ani černý levhart cejlonský (Panthera pardus kotyia). Měli jsme však v historii chovu celkem 13 černých levhartů bez určení subspecie, tedy dost možná kříženců. V dřívějších dobách nebyly zoo tak zaměřeny na chov ohrožených druhů jako dnes, a proto i takovíto jedinci byli chováni. Zřejmě z výchovných a vzdělávacích důvodů. Bezpochyby jste tedy zaměnil tyto levharty za levharty cejlonské. Tygřice Kity více méně dožila, byla utracena, aby se netrápila, když už se téměř nehýbala, a to 11. 12. 2004. V historii Zoo Ostrava jsme odchovali s výjimkou irbisů všechny druhy velkých kočkovitých šelem. Od poddruhu tygra sumatránského jsme odchovali 20 mláďat, u jaguárů jsme měli 22 mláďat. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, podrobnější informace ohledně chovu slonů naleznete v odpovědi k dotazu z 29.7. Šance, že by Jumbo mohla zabřeznout není příliš velká. Co se týká příkopu ve výběhu nosorožců, samozřejmě zde existuje riziko zranění. Tak byl ale tento výběh v šedesátých letech postaven. Dnes je pro nosorožce zcela nevhodný, a z tohoto důvodu v jejich chovu pokračovat nebudeme. Mohu Vás však ubezpečit, že naši nosorožci nikdy do příkopu nespadli a ani neměli tendenci jej zdolávat. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, bohužel pro Vás a Vašeho pejska nemám dobrou zprávu, do naší zoo se se psy nesmí. Důvodem je především skladba zvířat a expozice, které se čím dál více ubírají směrem k otevřeným výběhům bez zbytečných mříží a hrazení. Asi se mnou budete souhlasit, že ne všichni majitelé psů jsou zodpovědní a ukáznění. Je jasné, že psi za nic nemohou, ale máme hořkou zkušenost se dvěmi psy, kteří před léty vběhli do výběhu plameňáků. Přišli jsme o sedm zvířat, v době, kdy se ptáci snažili hnízdit. Když opomenu finanční ztrátu (jeden plameňák měl tehdy hodnotu okolo 70.000,- Kč), přišli jsme na dlouhá léta o chovnou skupinu a plameňáky jsme deset let vůbec nerozmnožovali. Příkladů a špatných zkušeností máme bohužel více (psi nám např. zdecimovali chovné stádečko axisů a vzácných jelenů lyrorohých). Naše zoo je hodně zaměřená na chov menších ptáků, jako jsou např. vrubozobí ptáci a plameňáci, a ti mohou být psy nejvíce ohroženi. Doufám, že přijmete toto vysvětlení, že náš záměr nepočítat s otevřením Zoo Ostrava pro pejsky je správný. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, jak stárneme, stárnou s námi i naše zvířata. Ale předně musím upozornit, že černě zbarvený levhart cejlonský v naší zoo nikdy nebyl a nevyskytuje se ani v přírodě! Bady, samec jaguára, byl utracen v roce 2003 (tohle je u nevylečitelně nemocných a starých koček běžná praxe - euthanasie - jde o to, že velké kočky mají velice nízký práh bolesti, dokáží žít docela dlouho i s poměrně těžkými nemocemi nebo zraněními, což je bezpochyby přizpůsobení se podmínkám přírody. Pokud by šelma umírala při každém šrámu, asi by z přírody tahle krásná zvířata rychle vymizela...). Pitvou jsme prokázali selhání organismu - vlastně jsem byl překvapen, jak mohl Bady vůbec žít tak dlouho s otravou organismu (kůže byla zcela žlutá, což ale pod srstí nebylo vidět, žlutý byl i jazyk a sliznice). Měl zvětšená játra a tekutinu v dutině tělní. Věk v době euthanasie - 17 let - byl již tedy velice starý. Tygřice sumatránská Kity se dožila dokonce 20 let! Euthanasii jsme provedli těsně před smrtí, kdy Kity již nechodila, jen ležela. Také již nežrala. Chov obou druhů (u tygra jde o poddruh) do budoucna ukončíme. Samec tygra sumatránského Matys je také 20 letý a i když stále chodí a žere, projevuje se u něj již senilita (což je s ohledem na zmíněný věk pochopitelné). Samice jaguára Tery (černá forma) má 18 let. Ta tedy zatím zdárně ustála všechny možné operace a léčebné zákroky. Má však problémy se střevy a musí dostávat maso striktně bez kostí! Do budoucna se (z velkých kočkovitých šelem) budeme věnovat nadále chovu tygra ussurijského, levharta cejlonského, lva indického a irbise. Důvodem k omezení chovu druhů či poddruhů v naší péči je především ten fakt, že musíme a chceme vybudovat prostorné a velkorysé chovné zařízení, které tato zvířata vyžadují. Jedině v přirozených podmínkách budou šelmy plně spokojené a ukáží svou majestátní krásu. Plánujeme zbourat klece z let sedmdesátých. Vše závisí na finančních prostředcích a je jasné, že není možné v reálném čase tyto podmínky vytvořit všem kočkám, které momentálně v naší zoo jsou. A také je jasné, že adepti pro nová chovná zařízení se nerekrutují pouze z řad kočkovitých šelem... Jiří Novák, zoolog

Ptáte se na to, kdy u nás v zoo vylézá hroší mládě na souš? Pak tedy musím říct, že jde o dosti individuální záležitost. Mládě je totiž (i přírodě) ve vodě více v bezpečí, dokonce pod vodou saje mléko. Takže, když jde matka na souš, aby se nasytila, mládě čeká ve vodě. U nás začínají mláďata následovat matku někdy po dvou týdnech, někdy po měsíci a půl. Jak říkám, záleží na konkrétním mláděti a jeho silách. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, ano, měly by to stihnout. Vývoj mláďat u pěvců je poměrně rychlý - u jiřiček jsou mláďata vzletná v rozmezí 22 až 32 dní. Několik dní je rodiče i pak ještě krmí, ale konec srpna je ještě docela běžný termín hnízdění, takže bych neměl obavu. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, pokud se jedná o webové stránky www.autovlacek.cz, tak Zoo Ostrava nemá ani nikdy neměla s jejich tvorbou vůbec nic společného. Pokud jde o dotaz, zda hodláme chovat jihoamerické drápkaté opice - určitě ano, tato skupina doposud není mezi našimi zvířaty zastoupena a splňují i řadu dalších pro nás důležitých kritérii - nejsou příliš velké, takže se pro ně dají vytvořit vhodné odpovídající životní podmínky za relativně přijatelných finančních nákladů, řada druhů patří mezi ohrožené a tím je splněno i naše kritérium věnovat se přednostně druhům zvířat zařazeným v záchranných programech a v neposlední řadě jsou i návštěvnicky atraktivní. Z finančních důvodů to ale rozhodně nebude v nějakém masovém měřítku, spíše jen jako ukázka rozmanitosti a biodiverzity. Termín realizace záleží tak jako u všeho na tom, jak se nám bude dařit získávát finanční prostředky. Podrobněji jsem se již o druzích či skupinách zvířat, která bychom rádi představili návštěvníkům, opakovaně rozepisoval spolu se svými kolegy v jiných částech návštěvní knihy. Petr Čolas, ředitel

Vodu měníme dvakrát týdně, ale i kdybychom ji měnili denně, nepoznáte to. Během deseti minut po té, co hroši vlezou do vody, je z ní opět hroší ráj (pro nás tedy spíš páchnoucí močál). Je to hroší přirozenost a ani v přírodě nežijí hroši jen ve velkých jezerech a řekách, kde je voda stále čístá. Žijí také ve slepých ramenech řek, v malých jezírkách, močálech, takže s nadsázkou můžeme říct, že z tohoto pohledu představuje naše expozice v Zoo Ostrava právě tuto část hroších biotopů. Ale nejsme a nemůžeme být se stavem této expozice spokojeni. Momentálně se snažíme zajistit finanční prostředky a pracovat na projektu, abychom v co nejkratší době mohli návštěvníkům představit hrochy třeba v trochu čistějším jezírku. Znamená to vybudovat filtrační zařízení a systém vytápění, a to si asi (při pohledu na velikost bazénu a uvědomění si množství vyprodukovaných exkrementů) dokážete představit, o jakých částkách mluvíme. Hroší kůže je citlivá především na vysušení a spálení sluncem. Proto jsou taky spíš nočními tvory. Proti infekcím jsou hroši velice odolní - když si představíte, jaké rány si dovedou v zabahněných močálech zasazovat zvířata mezi sebou, např. bojující samci... Přesto v přírodě žijí ryby (např. parmičky rodu Labeo) a ptáci (např. volavky a klubáci) a ti všichni mají užitek z toho, že hroši jsou. Nejde tedy o to, že by o kůži hrochů pečovali. Prostě se na ní živí parazity a hrochům to jen tak mimochodem prospívá. V zoo nemáme ve vodě žádné kožní parazity a nemáme tady ani mračna obtěžujícího hmyzu, takže se hroši bez těchto pomocníků obejdou. Pokud tedy někdy v budoucnu vytvoříme expozici, kde budou s hrochy žít i volavky nebo ryby, bude to spíš pro ukázku návštěvníkům než pro ulehčení hroší kůži. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, ano máte pravdu, v bazénu je nějakou dobu po každém narození hrocha záměrně snížená hladina vody. Jednak se tak snadněji udrží potřebná vyšší teplota vody (což sice není případ těchto teplých letních dní, ale v podstatě jinak celého zbytku roku) a jednak se sníží námaha mláděte při nadechování (v přírodě hroši rodi svá mláďata na mělčinách). Taky finanční náklady spojené s ohřevem vody nejsou bohužel rozhodně zanedbatelnou položkou. Takže k dotazu, zda to nevadí ostatním hrochům - ano vadí, určitě z toho nejsou nadšeni, ale zastaralá konstrukce bazénu a vůbec celé expozice hrochů ani jiné řešení, než dočasné snížení hladiny vody bohužel neumožňuje. Petr Čolas, ředitel

Opravdu došlo k omylu, Honza se narodil v roce 1967. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, situace se lvy v lidské péči je poněkud složitější. Poddruh z Indie, jehož chovu se věnujeme, bývá v zoologických zahradách poměrně vzácně. V minulosti se bohužel do chovu v některých zahradách přimíchali i afričtí lvi - tím pádem se linie ohrožených indických lvů v lidské péči dostala na slepou kolej. I naší staří lvi patřili k této hybridní linii. Samec lva - Willík měl pokročilou rakovinu a musel být utracen ve svých 14-ti letech. S chovem (tohoto v přírodě ohroženého poddruhu) tedy začínáme znovu, samozřejmě nám teď jde především o to, abychom v rámci záchranného chovu v Evropě získali čistokrevné jedince. S koordinátorem chovu jsme proto ve spojení a jakmile se naskytne příležitost, přivezeme partnera k naší geneticky velice cenné lvici. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, k oddělení hrochů v bazénu slouží posuvné hřebeny, kterými je možné bezpečně rozdělit zvířata i ve vodě. Držet hrochy bez vody, ve které tráví většinu svého života, by bylo krajně nešetrné. Mládě navíc dokáže dříve plavat než chodit, a tak stejně jako ostatní hroši ve vodě i spí. Hroši vycházejí z vody pouze za potravou, v přírodě zejména v noci, kdy dokáží ujít i několik kilometrů za pastvou. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, potřeboval bych více informací, především o tom, jak stodola vypadá - vletové otvory, dvířka apod. Ale obecně platí, že jiřičky vyhledávají místa pro hnízdění právě ve stodolách, staveních atd. U nás hnízdí vlaštovky - příbuzné jiřičkám - v pavilonu žiraf a musí se vypořádat třeba i s tím, že občas zavřeme a rodiče nemohou ven na lov hmyzu. Naštěstí u kopytníků je vždy dostatek hmyzu, takže i s tímhle se ptáci vyrovnají. Nestává se, že by výlétlé vlaštovky poletovaly po pavilonu, díky rodičům najdou cestu ven. Pokud tedy máte ve stodole dvířka taková, jak běžně bývají, stačí je nechat otevřené a jiřičky si poradí. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, kdyby byla metoda antikoncepce pro hrochy již běžně dostupná a osvědčená, měli bychom ji dávno zavedenou. Po nedávno získaných (zatím pochopitelně ne zcela jednoznačných) zkušenostech kolegů ze Zoo Lipsko, ale budeme muset zkusit k ( pokud možno dočasné ) antikoncepci našich hrochů také přistoupit. Ale ani antikoncepční tělísko u lvic (či jiných zvířat) není zdaleka optimálním řešením, protože jakákoli dlouhodobá antikoncepce je z hlediska zvířat a jejich normálních životních projevů naprosto nefyziologická a mnohdy silně kontraproduktivní. Zvířata potřebují procházet svými normálními cykly a rozmnožování a péče o mláďata mezi tyto cykly rozhodně patří. Navíc dlouhodobější antikoncepce mívá u zvířat mnohdy nepředvídatelné účinky - různé cysty, následné problémy se zabřeznutím, někdy pak i trvalá neplodnost. Představte si jen, kolik peněz se točí a jakým je vlastně průmyslem antikoncepce u našeho vlastního lidského druhu, jak nepředstavitelně bohaté nadnárodní koncerny vyvíjejí stále nové a nové metody lidské antikoncepce. Vzpomeňme si ale také na některé případy vývojových poruch dětí z dob počátků zavádění hormonální antikoncepce a bude nám hned zřejmé, že vyvíjet naprosto dokonalou, fungující, a zcela beznásledkovou antikoncepci pro všechny skupiny či druhy zvířat jaksi není dost dobře možné. Petr Čolas, ředitel

Dobrý den, jen krátce - k Vašemu naprosto správnému postřehu o schodech - ano, schody jsou zbytečně a příliš vysoké ale byly takto prostě kdysi před asi 35 lety postaveny. Při řešení 1000 + 1 naléhavých úkolů, které před námi stojí jsme se jaksi ke kompletnímu předělání schodiště zatím nedostali. I toto je otázka peněz. Mláďata naštěstí i v přírodě tráví první dny života zpravidla výhradně ve vodě (pod vodou se dokonce i rodí ) a tak když trošku poodrostou, zpravidla tak po druhém týdnu života, naučí se u nás i tuto překážku překonávat a schody vylezou. K rozdělování hrochů - k tomuto slouží systém výsuvných hřebenů, který je ovládan z bezpečí manipulačního prostoru. Petr Čolas, ředitel

Pohlaví hrošátka není možné v této chvíli určit. Vizuálně je uspořádání pohlavních orgánů hrocha dost podobné – samec i samice mají v podbřišku dá se říci stejný útvar připomínající penis a ani velikost mláděte není určující. Hlavním prostředkem k určení pohlaví je tedy nahmatání varlat. Ta nejsou u hroších samců umístěna vně, ale uvnitř (podobně jako tomu je u slonů). Při ohledání hrošíka se sice, jak zkušenému ošetřovateli, tak zoologovi, nepodařilo tyto orgány 100% nahmatat. Zároveň však jejich úplnou absenci potvrdit, protože jeden z nich dotekem vycítil útvar, který by mohl ukazovat na samce. Toto ohledání je možné pouze při vypuštění bazénu, kdy se dá k mláděti přiblížit. V tuto dobu je totiž matka i ostatní hroši oddělena v samostatném boxu na souši. Podotýkám, že hroši jsou zvířata velmi nebezpečná a tedy nekontaktní. Nezbývá, než počkat na další příležitost dostat se k mláděti při dalším čištění bazénu, jakmile se podaří samici opět oddělit (většinu času totiž tráví s mládětem ve vodě). Nedá se vyloučit, že v mezidobí spolu s mládětem„povyrostou i ony důležité orgány“ (pakliže je jimi mládě „vybaveno“). Zdeněk Berger, oddělení pro kontakt s veřejností

Dobrý den, v přírodě až 1/3 narozených mláďat nepřežije první týdny svého života a další více než 1/3 mláďat se nedožije pohlavní dospělosti. V zoologických zahradách je úmrtnost hroších mláďat zpravidla o něco nižší, například v naší Zoo se z 28 narozených mláďat podařilo úspěšně dochovat již 16 ! Největší riziko spočívá v zalehnutí mláděte matkou nebo napadení samcem. Také případné potyčky mezi samicemi by pro mládě (i dospělé hrochy) nemusely dopadnout dobře. Například stará samice Róza je díky pokročilému věku jaksi mimo zenit zabřeznutí, mateřské pudy se v ní však stále probouzejí (dosud se jí tvoří mateřské mléko) a mívá snahu si cizí mládě přisvojit. Proto pochopitelně v některých případech neuvádíme informace o přírůstcích předčasně pro případ, že se mláďata jak se říká „neuchytí“. Zpravidla si necháváme několikadenní rezervu , než podáme oficiální tiskovou zprávu do všech masmédií. Tuto praxi chceme z čistě sebezáchovných důvodů zachovat i nadále. Každému opravdovému zájemci o daný problém se v rámci svých provozních i lidských možností pokoušíme odpovídat na každý dotaz pokud možno obratem - koneckonců i zavedení návštěvní knihy je výrazem naší snahy o co nejužší spolupráci s opravdovými zájemci o problematiku zvířat a jejich chovu v lidské péči. Ale pustit do novin první den zprávu, že se narodilo hroší mládě které třeba za hodinu uhynulo a pak nedělat nic jiného, než čelit tzv.rozhořčeným dotazům tzv.široké veřejnosti, desítkám telefonátů atd...proč že jsme nechali zvíře uhynout a kdo za to může, co jsme zanedbali a podobně....je někdy mírně rečeno silně kontraproduktivní. Lidé si mnohdy nedokáží představit a uvědomit, jak vysoká je v přírodě úmrtnost zvířat, mláďat zejména, jak důležitá je vlastně tato úmrtnost pro zachování přírodní rovnováhy a jak dlouhého věku se zvířata v lidské péči v zoologických zahradách v průměru dožívají ve srovnání se zvířaty v přírodě. Zdeněk Berger, oddělení pro kontakt s veřejností a Petr Čolas, ředitel