Dobrý den, potřeboval bych více informací, především o tom, jak stodola vypadá - vletové otvory, dvířka apod. Ale obecně platí, že jiřičky vyhledávají místa pro hnízdění právě ve stodolách, staveních atd. U nás hnízdí vlaštovky - příbuzné jiřičkám - v pavilonu žiraf a musí se vypořádat třeba i s tím, že občas zavřeme a rodiče nemohou ven na lov hmyzu. Naštěstí u kopytníků je vždy dostatek hmyzu, takže i s tímhle se ptáci vyrovnají. Nestává se, že by výlétlé vlaštovky poletovaly po pavilonu, díky rodičům najdou cestu ven. Pokud tedy máte ve stodole dvířka taková, jak běžně bývají, stačí je nechat otevřené a jiřičky si poradí. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den, kdyby byla metoda antikoncepce pro hrochy již běžně dostupná a osvědčená, měli bychom ji dávno zavedenou. Po nedávno získaných (zatím pochopitelně ne zcela jednoznačných) zkušenostech kolegů ze Zoo Lipsko, ale budeme muset zkusit k ( pokud možno dočasné ) antikoncepci našich hrochů také přistoupit. Ale ani antikoncepční tělísko u lvic (či jiných zvířat) není zdaleka optimálním řešením, protože jakákoli dlouhodobá antikoncepce je z hlediska zvířat a jejich normálních životních projevů naprosto nefyziologická a mnohdy silně kontraproduktivní. Zvířata potřebují procházet svými normálními cykly a rozmnožování a péče o mláďata mezi tyto cykly rozhodně patří. Navíc dlouhodobější antikoncepce mívá u zvířat mnohdy nepředvídatelné účinky - různé cysty, následné problémy se zabřeznutím, někdy pak i trvalá neplodnost. Představte si jen, kolik peněz se točí a jakým je vlastně průmyslem antikoncepce u našeho vlastního lidského druhu, jak nepředstavitelně bohaté nadnárodní koncerny vyvíjejí stále nové a nové metody lidské antikoncepce. Vzpomeňme si ale také na některé případy vývojových poruch dětí z dob počátků zavádění hormonální antikoncepce a bude nám hned zřejmé, že vyvíjet naprosto dokonalou, fungující, a zcela beznásledkovou antikoncepci pro všechny skupiny či druhy zvířat jaksi není dost dobře možné. Petr Čolas, ředitel

Dobrý den, jen krátce - k Vašemu naprosto správnému postřehu o schodech - ano, schody jsou zbytečně a příliš vysoké ale byly takto prostě kdysi před asi 35 lety postaveny. Při řešení 1000 + 1 naléhavých úkolů, které před námi stojí jsme se jaksi ke kompletnímu předělání schodiště zatím nedostali. I toto je otázka peněz. Mláďata naštěstí i v přírodě tráví první dny života zpravidla výhradně ve vodě (pod vodou se dokonce i rodí ) a tak když trošku poodrostou, zpravidla tak po druhém týdnu života, naučí se u nás i tuto překážku překonávat a schody vylezou. K rozdělování hrochů - k tomuto slouží systém výsuvných hřebenů, který je ovládan z bezpečí manipulačního prostoru. Petr Čolas, ředitel

Pohlaví hrošátka není možné v této chvíli určit. Vizuálně je uspořádání pohlavních orgánů hrocha dost podobné – samec i samice mají v podbřišku dá se říci stejný útvar připomínající penis a ani velikost mláděte není určující. Hlavním prostředkem k určení pohlaví je tedy nahmatání varlat. Ta nejsou u hroších samců umístěna vně, ale uvnitř (podobně jako tomu je u slonů). Při ohledání hrošíka se sice, jak zkušenému ošetřovateli, tak zoologovi, nepodařilo tyto orgány 100% nahmatat. Zároveň však jejich úplnou absenci potvrdit, protože jeden z nich dotekem vycítil útvar, který by mohl ukazovat na samce. Toto ohledání je možné pouze při vypuštění bazénu, kdy se dá k mláděti přiblížit. V tuto dobu je totiž matka i ostatní hroši oddělena v samostatném boxu na souši. Podotýkám, že hroši jsou zvířata velmi nebezpečná a tedy nekontaktní. Nezbývá, než počkat na další příležitost dostat se k mláděti při dalším čištění bazénu, jakmile se podaří samici opět oddělit (většinu času totiž tráví s mládětem ve vodě). Nedá se vyloučit, že v mezidobí spolu s mládětem„povyrostou i ony důležité orgány“ (pakliže je jimi mládě „vybaveno“). Zdeněk Berger, oddělení pro kontakt s veřejností

Dobrý den, v přírodě až 1/3 narozených mláďat nepřežije první týdny svého života a další více než 1/3 mláďat se nedožije pohlavní dospělosti. V zoologických zahradách je úmrtnost hroších mláďat zpravidla o něco nižší, například v naší Zoo se z 28 narozených mláďat podařilo úspěšně dochovat již 16 ! Největší riziko spočívá v zalehnutí mláděte matkou nebo napadení samcem. Také případné potyčky mezi samicemi by pro mládě (i dospělé hrochy) nemusely dopadnout dobře. Například stará samice Róza je díky pokročilému věku jaksi mimo zenit zabřeznutí, mateřské pudy se v ní však stále probouzejí (dosud se jí tvoří mateřské mléko) a mívá snahu si cizí mládě přisvojit. Proto pochopitelně v některých případech neuvádíme informace o přírůstcích předčasně pro případ, že se mláďata jak se říká „neuchytí“. Zpravidla si necháváme několikadenní rezervu , než podáme oficiální tiskovou zprávu do všech masmédií. Tuto praxi chceme z čistě sebezáchovných důvodů zachovat i nadále. Každému opravdovému zájemci o daný problém se v rámci svých provozních i lidských možností pokoušíme odpovídat na každý dotaz pokud možno obratem - koneckonců i zavedení návštěvní knihy je výrazem naší snahy o co nejužší spolupráci s opravdovými zájemci o problematiku zvířat a jejich chovu v lidské péči. Ale pustit do novin první den zprávu, že se narodilo hroší mládě které třeba za hodinu uhynulo a pak nedělat nic jiného, než čelit tzv.rozhořčeným dotazům tzv.široké veřejnosti, desítkám telefonátů atd...proč že jsme nechali zvíře uhynout a kdo za to může, co jsme zanedbali a podobně....je někdy mírně rečeno silně kontraproduktivní. Lidé si mnohdy nedokáží představit a uvědomit, jak vysoká je v přírodě úmrtnost zvířat, mláďat zejména, jak důležitá je vlastně tato úmrtnost pro zachování přírodní rovnováhy a jak dlouhého věku se zvířata v lidské péči v zoologických zahradách v průměru dožívají ve srovnání se zvířaty v přírodě. Zdeněk Berger, oddělení pro kontakt s veřejností a Petr Čolas, ředitel

Dobrý den, pro nebývalý zájem o večerní komentované projížďky, jsme se rozhodli je pořádat také v měsící září. V září budou projížďky probíhat pouze ve středy a soboty vždy od 20.00 hodin. Více informací najdete v sekci „Novinky“. Pro informace o rezervacích a volných místech prosím volejte na tel. číslo: 596 241 269. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Mládě se narodilo v úterý 16. 8. 2005. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, mládě se má čile k světu. Návštěvníci jej mohou vidět každý den v expozici hrochů. Mládě je vidět pouze ve vodě, kde se v prvních týdnech života téměř výhradně zdržuje. Kojení probíhá u hrochů pod vodou a poněvadž jinou potravu hroše nepřijímá, nemá důvod vylézat z vody. Tam se také cítí nejbezpečněji. Na souš začíná vylézat až když trochu povyroste. Prozatím je samice s mládětem oddělena od zbývajících hrochů. Jedná se o dočasné opatření zajišťující oběma dostatek klidu. Samice je v tuto dobu poněkud agresivnější vůči okolí, protože si svého potomka pečlivě střeží. Hroši tak sice nepůsobí, ale jejich vzájemné potyčky (zvláště při obraně mláděte) mohou vyústit v poměrně nebezpečný konflikt s tragickými následky (nejen pro mládě). Druhým, neméně zanedbatelným důvodem, je vytvoření podmínek k vykonávání mateřských povinností. Samice má zpočátku odlišný krmný režim oproti ostatním - aby měla dostatek živin pro tvorbu kvalitního mateřského mléka a energie pro samotnou péči o potomka (v podstatě stálé setrvávání ve střehu, apod.). Jak dlouho bude toto oddělení trvat nelze v tuto chvíli přesně stanovit, poněvadž závisí především na chování zvířat samotných. Samozřejmě budou zvířata po čase opět spojena dohromady. Zdeněk Berger, oddělení pro kontakt s veřejností

Dobrý den, o chovu tučnáků do budoucna samozřejmě uvažujeme, podobně jako o chovu celé řady dalších zvířat. Pročtěte si ale prosím mé podrobné informace-odpovědi v jiných částech návštěvní knihy a bude Vám hned zřejmé, že vzhledem k množství akutních problémů které řešíme a vzhledem k finančná nákladnosti celého chovatelského zařízení pro tyto krásné a vysoce atraktivní ptáky ( výstavba samotné expozice, náklady na vodu, krmení, čistička, filtrace, UV lampa atd....) je to až otázka budoucnosti. Petr Čolas, ředitel

odpověď na svůj dotaz najdete již v mém obsáhlém vysvětlení ze dne 18.8.2005 - mládě je již na světě. Petr Čolas, ředitel

Nepochybujeme o tom, že tvůrci našich webových stránek své práci opravdu rozumí. Můžeme vás ujistit, že velká většina návštěvníků stránky oceňuje. K vašemu dotazu – jako příspěvková organizace nemůžeme a zatím ani nechceme investovat do technologií, které v současné době používá jen okrajová skupina uživatelů. Máme 1000 dalších důležitějších priorit. Proto vám v této chvíli můžeme jen doporučit, abyste si prohlédl stránky pomocí klasického prohlížeče. Samozřejmě, pokud se situace v budoucnu změní a dojde k rozšíření těchto technologií i mezi běžné uživatele, budeme tyto stránky také my optimalizovat. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den, moc nás těší, že se Ti letní škola líbila. Doufáme tedy, že fotky budou hezkou vzpomínkou na ni. CD si můžeš vyzvednout na vrátnici zoo. Šárka Kalousková, oddělení pro kontakt s veřejností

Dobrý den, ano pro veliký zájem jsme se rozhodli večerní projížďky prodloužit o měsíc září. Více informací najdete v sekci Novinky. Monika Ondrušová, asistentka ředitele

Dobrý den. Ze savců pochází z tzv.volné přírody náš stařičký pár nosorožců tuponosých Natal a Dinah, ale termín volná příroda je v tomto případě trošku zavádějící, protože díky velmi přísné ochraně v tehdejší (tehdy i dnes ohrazené) rezervaci Umfolozi v JAR došlo k tak velkému vzrůstu tamní populace nosorožců, že na omezené ploše hrozila devastace a proto byla tehdy část nosorožců odprodáváno do světových zoologických zahrad. Dále je to stařičká lední medvědice Vega, pocházející z tehdejších regulovaných odchytů na Wranglerově ostrově v tehdejším Sovětském svazu. V loňském roce k těmto 3 zvířatům přibyly ještě 2 slonice indické Jumbo a Sussela. Avšak obě dvě přicestovaly ne z tzv. volné přírody, ale ze Zoo v Amsterodamu a v lidské péči v Holandsku byly chovány již několik desítek let. To je ze savců zřejmě opravdu vše. Ptáků bude více - jednak několik našich plameňáků kubánských pochází z polodivokého, tzv.řízeného chovu na Kubě, jedna čája je původem z Paraguay a kromě toho u nás nachází útočiště i řada dočasně či trvale handicapovaných ptáků naší fauny - například čápi bílí, labutě velké. Petr Čolas, ředitel

Dobrý den, záleží, samozřejmě, kde u televize a jak terárium umístěné je a zda si želva může někam zalézt. Zvířata si mohou zvyknout na ledacos, ale želvám jistě nebude prospívat, pokud blikání televize je orientováno na ně - trpí tím především oči a také pohoda zvířat (možný je i permanentní stres). Pokud však terárium není otočeno na televizi, ale je pouze ve stejné místnosti, nebál bych se želvy na tomto místě ponechat. Zvláště, když ze zkušenosti víme, že želva nádherná je na naše domácí podmíky již adaptována, je odolná a lze ji z určitou nadsázkou označit za domácí zvíře. Použil bych úsměvné přirovnání, vemte jej, prosím, s rezervou - psa bych také nevystavil blikání televize, ale na druhou stranu často s námi psi tráví čas u televize zcela dobrovolně. Nevýhodou pro želvu však může být, že si nemůže zalézt třeba pod postel.. Jirka Novák, zoolog

Dobrý den. Podrobnou informaci o hroších a něco z historie jejich pavilonu a chystaných kroků najdete v prvním příspěvku návštěvní knihy ze dne 27.7.05. Mohu Vás ale ujistit, že ani nikomu z nás se hroší pavilon ve stávajícím stavu ani trochu nelíbí. Vedle toho se nám ale nelíbí ani stav pavilonu pro medvědy, vodní ptáky, opice, tygry ussurijské a další velké kočkovité šelmy, ani aktuální podoba výběhu pro klokany, restaurace, vstupního areálu, nedostatku parkovacích míst, správní budovy z unimobuněk, zabahněných rybníků, místy havarijního oplocení areálu, chybějí kanalizace a mnoha a mnoha dalších věcí. Zpátky k dotazu - březost Kačenky se již potvrdila a mládě je na světě. Souhlasíme s Vámi i v tom, abychom počet hrochů u nás dál nezvyšovali, protože kapacita objektu už je dávno naplněna. Moji kolegové proto také intenzívně pracují na umístění mladé samice Adélky ( narozena srpen 2003 ) do některé jiné renomované Zoo, která by ji poskytla vhodné životní podmínky. Předpokládám, že si dovedete představit, že to není nic jednoduchého a že zahrad, které by o hrochy měly zájem není mnoho. Chov hrochů tak, aby odpovídal současným požadavkům roku 2005 je totiž nesmírně finančně nákladná záležitost. Pro představu, jak moderní expozice hrochů vypadá Vám mohu doporučit návštěvu některé z nejbližších zahrad - třeba Zoo West Berlin, Hannover či alespoň Vídeň. Proto i z důvodů finančních dnes v ČR chová hrochy kromě nás už pouze Zoo Praha. Petr Čolas, ředitel

I když nosorožci patří k mým nejoblíbenějším zvířatům, tak si dovolím polemizovat s Vašim názorem, že nosorožci patří do každé zoo. Ostatně, v prostorách starého pavilonu a malinkého výběhu rozhodně nemůžeme chov nosorožců obnovovat. Naše stará zvířata pokojně dožijí, ale do nevyhovujících prostor žádná mladá perspektivní zvířata pořizovat nebudeme, protože je jednak proti našim zásadám pořizovat nová zvířata do nevyhovujících podmínek a ani by nám to přísné standarty EAZA (Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií), jejíž jsme členem, nedovolily. Petr Čolas, ředitel

Detailní odpověď na tento dotaz by nám bohužel zabrala několik hodin a tak jen stručně. Do budoucna se musíme a chceme věnovat zejména chovu takových zvířat, které jsou v přírodě ohroženy vyhubením, a pro které jsou v rámci EAZA ( Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií ) ustanovovány záchranné programy. Přitom musíme vzít v úvahu prostorové a finanční možnosti naší Zoo i stav stávajících chovatelských zařízení, z nichž většina bohužel pochází z let dávno dávno minulých. Postupně tedy bude docházet k útlumu chovu některých velkých kočkovitých šelem, které hodláme nahrazovat druhy menšími, pro které půjde snadněji a levněji stávající pavilon adaptovat tak, aby vyhovoval jejich životním potřebám. Stejně tak budeme muset postupovat v případě některých větších druhů primátů. Ve stávajících prostorových podmínkách nebudeme chovat ani žádné nové nosorožce a i starý objekt se 3 druhy medvědů je zralý tak akorát k demolici. V zoologické zahradě se naopak postupně objevují a pevně věříme, že se budou objevovat ve stále větší míře i nové druhy zvířat, pro které jsme schopni snáze a levněji vytvářet takové chovatelské podmínky, které odpovídají roku 2005. Vše je to ale běh na dlouhou trať. Petr Čolas, ředitel