Jaszczurka zwinka należy do gatunków rodzimych w Czechach i w Polsce, jednak ich ilość stale się obniża. Jaszczurkom niewiele potrzeba do szczęścia -  wystarczy umieścić na słonecznym miejscu ogrodu, czy parku gromadę żwiru jako lęgowisko, a w jego pobliżu duże kamienie, ogródek skalny, murek lub pień do ukrycia. Jeśli się zwinkom dane miejce spodoba, to osiedlą się na nim i wyprowadzą młode. Odpoczywjące dorosłe zwinki lub baraszkujące młode możemy podglądać od kwietnia do wrześmia. Jaszczurki polują na owady, ślimaki,  gąsienice i inne bezkręgowce. Zagrażają im zmiany ich środowiska naturalnego, spustoszenie sieją wśród nich koty.

Do nové průchozí voliéry La Pampa přibyl další druh – kardinálovec zelený. Tento nápadně zbarvený zástupce pěvců ale není návštěvníkům zoo neznámý, od roku 2008 je chován v jedné z voliér papoušků. Nyní je k vidění i v La Pampě, kde se jedná o nejvzácnějšího obyvatele. Kardinálovec zelený (Gubernatrix cristata) byl rozšířen v suchých travnatých a křovinatých porostech a otevřených lesích v Argentině, Uruguayi, jižní Brazílii a na jihu Paraguaye. Zdržuje se většinou v párech nebo menších skupinkách. Do hnízda v houštinách snáší samice v listopadu 3–5 vajec, na kterých sedí asi 15 dní. V současné době je velikost divoké populace odhadována na pouhých 1000–2000 dospělých jedinců a v Červeném seznamu je řazen do kategorie ohrožený druh (Endangered). Vedle úbytku přirozeného prostředí v důsledku rozmáhajících se eukalyptových plantáží, odlesňování a chovu dobytka je pro tyto pěvce největší hrozbou nelegální odchyt a prodej ptáků pro klecový chov. Kardinálovci tvoří páry na více než jednu hnízdní sezónu, a proto jsou pro populaci zvláště devastující praktiky lovců, kteří odchytávají hlavně samce kvůli pestřejšímu zbarvení a výraznému zpěvu. Z deseti odchycených jedinců navíc přežije průměrně jen jeden.

V areálu zoologické zahrady a botanického parku je rozmístěno přes 300 nejrůznějších budek, které volně žijícím živočichům nahrazují stromové dutiny. Nejpočetnějším typem je tzv. sýkorník pro drobné pěvce, ale vyskytují se zde i budky pro sovy a dravce, bezpečný rehkovník a další. Zcela unikátním typem budky je šoupálkovník – speciální budka pro šoupálky. V České republice se vyskytují dva druhy šoupálků – šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla) a šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris). Jsou známi svým šplhavým pohybem po kmenech stromů. Na rozdíl od brhlíků lesních se šoupálci vždy pohybují odspoda nahoru. Oba druhy šoupálků lze od sebe na první pohled jen těžko rozlišit. Poznají se hlavně podle odlišného zpěvu. Co je ale těmto pěvcům společné, je jejich způsob hnízdění. K odchovu mláďat využívají nejrůznější škvíry, ať už v prasklých stromech nebo pod odchlíplou kůrou, ale taky v hromadách dřeva nebo ve škvírách na dřevěných stavbách. Rádi také obsazují budky, které však musejí splňovat několik požadavků: budky nesmějí mít zadní stěnu a škvíra mezi bočními stěnami a kmenem nesmí být příliš široká. Šoupálkům úplně postačí 2–2,5cm. Velikost hnízda šoupálci vždy přizpůsobí prostoru, který je jim nabídnut. V zoo žijí a hnízdí oba druhy šoupálků. Někteří k hnízdění využívají vyvěšené speciální budky-šoupálkovníky, jiní si vybírají škvíry v dřeŠoupálky v ostravské zoo zachycuje video.

Binturong to największy ssak drapieżny z rodziny wiwerowatych. Binturongi w Zoo Ostrava można oglądać przed pawilonem Chitwan na wspólnym wybiegu z wyderkami karłowatymi a także w Pawilonie zwierząt indyjskich. Właśnie tu dnia 16 marca zgranej parze hodowlanej urodziło się młode. Początki hodowli binturongów w Zoo Ostrava sięgają do 1981 roku.

Pravidelní návštěvníci naší zoo jistě pamatují, že ve venkovním výběhu slonů indických stálo donedávna jednoduché stínidlo tvořené třemi stromovými kmeny, mezi nimiž byla natažená pevná plachta. Je známo, že sloni indičtí, které Zoo Ostrava chová, obývají ve své domovině spíše lesní prostředí, a i v podmínkách střední Evropy upřednostňují stinná místa před přímým sluncem. Původní  stínidlo s přibývajícím počtem chovaných slonů ale už nestačilo, navíc postupně dosloužilo a sloni se v parných dnech zdržovali povětšinou ve stínu budovy pavilonu, tj. v poměrně velké vzdálenosti od vyhlídek pro návštěvníky. A tak sjsme se rozhodli vybudovat slonům stínidlo nové – mnohem stabilnější a prostornější, tak aby se pod něj pohodlně a s rezervou vešli všichni sloni dohromady, respektive stádo samic s mláďaty (aktuálně čtyřčlenné). Sloni jakožto velcí býložravci musejí přijímat potravu kontinuálně po většinu dne. Proto jsme využili stavby nového stínidla a do sloupů zakomponovali lankové mechanismy. S jejich pomocí můžeme slonům nabízet zavěšené krmné sítě naplněné senem, které slony zaměstnají na několik desítek minut. Stínidlo tak poskytuje slonům nejen potřebný stín, ale slouží i jako zdroj potravy a zábavy. Stínidlo je zhotoveno z trvanlivých a slonům odolných materiálů (ocelové konstrukce), ukotveno na pěti nově vybudovaných betonových patkách. Je situováno na místo dobře viditelné ze všech vyhlídek pro návštěvníky. Průměr stínidla s půdorysem pětiúhelníku je 10 m, výška 8,5 m. Celkové náklady na stavbu stínidla činily 2 217 605 Kč včetně DPH, z toho 1 milion korun byl hrazen z rozpočtu Moravskoslezského kraje. Zbylou částku hradila zoo z vlastních zdrojů.