V posledním roce bylo v areálu ostravské zoologické zahrady nainstalováno několik kosterních modelů v životní velikosti. Jedná se zejména o předchůdce a prapříbuzné dnešních živočichů, tj. o zástupce pleistocenní a miocenní fauny. Nejnovějším přírůstkem je kosterní model mamuta srstnatého, jehož vznik finančně podpořil Moravskoslezský kraj. Mamut srstnatý (Mammuthus primigenius) žil na území Evropy, Asie i Severní Ameriky posledních 300 000 let. Poslední populace zde přežívaly pravděpodobně až do období 8000-7500 př. n. l., později žili mamuti už jen na Wrangelově ostrově u nejvýchodnější Sibiře (před 4000 lety). Na území České republiky se vyskytoval ještě před cca 10 000 lety. Mezi hlavní naleziště mamutích pozůstatků v  ČR patří  Předmostí u Přerova a Dolní Věstonice. Mamut byl nejbližším příbuzným slona indického (Elephas maximus). Předlohou pro ostravského mamuta byla kostra mamuta nalezeného u německé obce Bornau. Jedná o jeden z mála venkovních modelů kostry mamuta. Je umístěn u výběhu slonů indických.

V České republice se vyskytují čtyři druhy orlů – orel mořský, orel skalní, orel královský a orel křiklavý. Všichni tito majestátní dravci byli v minulosti nemilosrdně pronásledováni, díky přísné ochraně se však postupně v naší krajině opět zabydlují a hnízdí. Nově bylo ochránci přírody ze Stanice pro záchranu živočichů v Bartošovicích a ze Zoo Ostrava prokázáno hnízdění orla křiklavého v moravskoslezském regionu. Od 80. let 20. století u nás opět hnízdí orli mořští (Haliaeetus albicilla). Předtím u nás hnízdili před více jak 150 lety, než byli zcela vyhubeni. Dnes se můžeme těšit z více než stovky hnízdních párů po celé naší republice. Orli královští (Aquila heliaca) se k nám rovněž vrátili po úplném vymizení v 19. století. Hnízdí na jižní Moravě. Svá teritoria zde obhajuje již deset hnízdních párů. Ne všechna hnízdění bývají úspěšná, ale trend je každopádně vzrůstající. Orli skalní (Aquila chrysaetos), kteří u nás naposled neúspěšně hnízdili v Beskydech v roce 1893, znovu odchovali své první mládě v roce 2013 na severní Moravě. Od té doby se jim podařilo vyvést další tři mláďata a doufáme, že přes všechny nástrahy, které jim chystají někteří lidé, i veškeré civilizační jevy, se u nás zabydlí natrvalo. Poslední ze čtveřice našich orlů je nejmenší orel křiklavý (Aquila pomarina). Tento druh byl v minulosti rovněž pronásledován tak, že jeho úspěšná hnízdění v minulém století byla velmi sporadická.

Sloní samec Maxim, který byl do ostravské zoologické zahrady dovezen před necelými dvěma měsíci, se ve zdejším pavilonu úspěšně zabydluje. Kromě pravidelného tréninku s ošetřovateli, se nepravidelně koupe i ve vnitřním bazénu.

V letním období mohou naši loni pobývat ve venkovních výbězích i v noci, čehož rádi využívají. Maxim venku také spí – na speciálně připravené hromadě. Jeho velké kly mu totiž neumožňují pohodlně ležet na rovné podložce.

Ostravská zoologická zahrada chová přes 120 druhů ptáků z různých koutů světa. Dalších asi 60 druhů žije volně v přírodním areálu zoo. V minulých týdnech provedli pracovníci zoo kontrolu hnízdních míst, aby zjistili, jak a kým jsou využívána a kolik mláďat se podařilo vyvést. Seznam zjištěných hnízdních druhů v Zoo Ostrava je poměrně dlouhý a zahrnuje více než 60 druhů ptáků. Určitě to však není číslo konečné, počty podléhají neustálým změnám, takže je nutno je považovat za živý materiál. Jeden rok bude v zoo hnízdit druhů více, druhý rok zas méně, tak jak je to v přírodě obvyklé. Každopádně v naší zoo vytváříme podmínky pro budoucí zahnízdění dalších druhů, jako jsou např. rorýsi obecní. Na budovách v Zoo Ostrava lze nalézt celkem 100 hnízd jiřiček obecných a 17 hnízd vlaštovek obecných. „Hnízda jiřiček byla letos obsazena ze 65 %, hnízda vlaštovek z 80 %. Pro vyšší pevnost hnízd jiřiček byl navezen kvalitní jíl přímo pod hnízda, čehož jiřičky okamžitě využily a stavěly z něj hnízda pevnější. Ze čtyř vyvěšených budek pro puštíky obecné byly obsazeny dvě. V jedné vyvedl pár naší nejběžnější sovy dvě mláďata, ve druhé další pár čtyři mláďata.(viz foto) Jedna z budek určených rehkům speciálně zabezpečených proti predátorům (rehkovník bezpečný) byla obsazena lejsky šedými. (viz foto). Stejně tak dvě ze čtyř budek původně určených pro poštolky byly obsazeny zcela jiným druhem, navíc ze skupiny savců – veverkou.